Vědomí bez S
Umkly vzlyky větví a kohoutí kokrhání.
Tma ze srdce lidí snesla se na Zem.
Noci vonící po fialkách,kde že jsi?
Usnulo robě v kolébce tisícileté.
Polednice,matka třetí dohořívající svíce,
jej odnesla včas s sebou na onen svět,
aniž by spatřilo Světlo usednout na nebeský trůn.
Noci po fialkách vonící,kde že jsi?
Král-kmán.
Podpůrce-odpůrce.
Alegorie-alergie.
A přece život na horském kole
údolí slzavá brázdí neslyšně.
Velký z největších.
Ubohý z neubožejších.
Mocný z mocných
A přece život na horském kole
nestadatě jezdí křížem krážem
po heřmánkovém poli.
Sto let k lípě přivízaná pravda
nedočká se svého Ctirada.
Prokletí časové bariéry.
Prokletí černé díry.
Sto let mrskaná Vlasta dočká se
vítězství zla nad počátkem.
Probuzení ze samoty.
Probuzení z osamění.
Noci po fialkách vonící,kde že jsi?
Vzpomínka odlétá na perutích slávy do teplých krajin.
Peří bílé holubice a bázlivé flamenco.
Pochybnost hlídá na komíně čapí hnízdo.
Slzy labutí a zamilovaná inkvizice.
Strach kryje záda ustupujícímu nepříteli.
Chytrá liška a Autodafé v nevěstinci.
Zatvrzelost a umíněnost nikdy nedojde újmy,
protože spravedlivý člověk vždy včas omluví jejich chyby.
Sudička na klovratu přede děj a Osud dohlíží,
aby co nebylo se uskutečnilo ve vězeňské cele,
a to,co bylo,existovalo pouze v zahradě rajské.
A přece život na horském kole předvádí Bohu
vrcholnou akrobacii.
Umklly vzlyky větví a kohoutí kokrhání.
Spí robě na onom světě a Vědomí marně čeká,
až jej uštkne písmeno S. |