TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Neděle 24.11. Emílie

Všechny rubriky

		Poezie

>		Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Je někdy lepší
Autor: Lei (Občasný) - publikováno 29.12.2008 (18:41:34)

	Lei (Občasný) - 3.1.2009 > tichotam> ahoj - především děkuju za takovouto pozornost a podrobně rozvedený názor; je to zajímavý pohled, zvlášť samozřejmě proto, že - jak bývá myslím zvykem krom rozených konstruktérů - báseň vzniká v první řadě intuitivně, ač lze na povrchu provádět různé přesuny, věnovat se tu a tam vědomě figurám; celkově však má pocit spíš tušení než vědomí, a tak takový zpětný rozbor může leccos poodhalit; na samotné skutečnosti - pokud jsem to dobře pochopil - že evokační (to je pěkně pojmenováno) část dostává smysl až podle druhé části, nevidím nic závadného, naopak je snad tak trochu součást tušeného záměru; chápeš-li to tak, jak píšeš, pak obě části sehrávají svou roli; mezi zrcadlením, promítáním a sugescí jsou v tomto případě hranice, jež si nedovoluju určovat, neboť se mi rozmývají pod rukama... evokace jako úvod, jako prostředí pro "dění" básně, na který koneckonců svým způsobem padá interpretační stín jaderných slok - to by mohlo být to, co bych očekával, že ze mě vychrstne; jinak jsem netušil, že mě skoro neznáš, ale to je fuk; právě nedávno jsem si říkal, kam ses poděl, ale taky jsem narazil na nějakou novější báseň, takže je to možná moje dezorientace...

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Lei

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + jedna ?

Napsat autorovi (Občasný)