Kniho, příteli nejvěrnější, zas s úctou Tebe otvírám, Ty nejlépe znáš život zdejší, já pravdu v Tobě vyhledám!
Ač sebe v Tobě nenalézám, já v sobě nacházím Tvůj klid, dík Tobě hory v nitru slézám a údolí znám vyplnit!
Ty jsi mi věčnou inspirací, pomůckou k sebepoznání, když člověk sám v sobě se ztrácí a rada není k dostání!
Po Tobě sahám, když zle je mi, a smutek proudí z očních bran, jediný přítel v celé zemi, když duch se cítí rozerván...
Navěky věků chránit chci Tě jak život v lůně matčině, k obraně Tvé vždy hotov hbitě, ochráním moudré listy Tvé!
|