"Go Rimbaud, go Rimbaud!," houkl Ježek, hodil bodlinami, počal nabodávati se na ostatní, až se mu vyrvaly vnitřnosti z těla. Nepřestal, nepřestane, nepřestávej, ty parchante!

Až když se vzbudil, sám a prázdný

Došlo mu, že -----

A já jsem šel na další koncert a další, protože mě tak fascinovalo, že si na každou akci sežene včas nové vnitřnosti. A nikdy mě nenapadlo, že -----

Pustil kytaru, rozeběhl se a -

Oni ho chytili, krev se mísila s krví, potem a dalšíma sračkama

Až jeden z nich se vzepřel a připíchl jej na zeď, jeho tělo rozřezal a viděl, že tam ----

Hluk ustal, nějakej debilní rádobybásník by řekl, že všechny ohlušilo to náhlé ticho, ale ti prozíraví se už začali být, chtěli jej najít - a divíte se? Nechtěli to poslouchat, srovnávali to s hovnama, co slýchávaj v tramvajích

a nikdy je nenapadlo, že ten Ježek, kterého tak rádi umlčeli, jim…

Jediná jejich inspirace, proudy inspirace, výkřiky ---- znovu pryč

A až povstane, znovu se vrátí –

Hele a jak to víš?

No tak to bylo vždycky, byl to náš Ježíš, ne asi…

- no, vrátí se a bodliny budou o devět palců delší, bude mít čerstvé vnitřnosti na správných místech

Myslíš, že se bude chtít pomstít?

Srabe, ty na něj nebudeš? Pche.

Najednou se zas objevil, řval, ryčel, struny praskaly, kytary sténaly – haha, zase ve formě!

A nebál se,

už nikdy, nikdy víc, páč -

legendy se vracejí.

Nebo ne?

Neodcházejí.