Prolínání světů Tomáše Halíka

Pokud patříte k těm, kdo před nedávnem v televizi zaznamenali seriál Prolínání světů, který sestavil známý religionista a současně kněz Tomáš Halík, možná jste si všimli i stejnojmenné knihy, která se objevila po jeho odvysílání na pultech našich knihkupectví.

Ve srovnání s televizním seriálem mi v knize chybí především hudba Martina Kratochvíla, ale to můžeme mít autorovi sotva za zlé. Naopak pozitivním rysem knihy je, že nejde o prostý přepis televizního seriálu, ale že se zde objevily hluboké úvahy, které by nejspíše televizní formát neunesl.

Filozofii prezentovanou v této knize by bylo v mnoha ohledech možno označit jako unitářskou, především svou sympatickou snahou o smíření, toleranci a dialog, laskavým pohledem do světů jiných náboženství a kultur, pohledem který se snaží spíše porozumět než nacpat svět do vlastní předem připravené šablony. Zvláště v dnešní době mediálních stereotypů (co katolík to dogmatik, co muslim to terorista, věřící lidé jsou buď naivní nebo šílení, ...) v naší zemi ještě posílených 40 let trvající ideologickou masáží v době vlády komunistů je takový přístup velice potřebný, ozdravný a chvályhodný.

Knize „prolínání světů“ se daří přibližovat svět náboženství a jiných kultur, aniž by znásilňovala názory nebo přesvědčení svých čtenářů, nebo byla ryze „vědecká“. I toho, kdo neocení filozofické úvahy a propracovaný text, jistě zaujme bohatý a kvalitní fotografický doprovod, který stojí přinejmenším za prolistování.

Dovolte mi závěrem odcitovat jednu myšlenku: „... náboženství ze své nejvlastnější povahy nemůže být jen soukromou věcí. Tou může být osobní spiritualita i osobní filozoficko-náboženské představy jednotlivce, ale to jsou nanejvýš dílčí prvky náboženství. Náboženství tvoří srdce každé kultury, učil Jan Pavel II. - a pro ty, jimž se zdá toto tvrzení přehnané můžeme klidně obrátit: to, co tvoří srdce té které kultury, to je jejím náboženstvím.“

Je také na nás, abychom podle svých možností a schopností přispěli ke kultuře této společnosti, aby zde převládajícím náboženstvím nebyl pouhý konzum, nesmyslný karmický kolotoč spotřeby pro spotřebu, jehož hlavním výsledkem je bezohledné ničení této planety.