Báseň č.5

Zatížím papír ptačím hnízdem?

Zatížím dlaně srdcem probodeným křížem?

Zatížím svědomí krevní mstou?

Podpatky bez těla byla vhozeny na misky vah.

Podpatky bez těla vběhly do arény Smrti.

Podpatky bez těla zkřížily se únavou ve stínu růže stolisté.

Ponořím papír do hlubin kosmu?

Ponořím dlaně do kyseliny sírové?

Ponořím svědomí do tenat pekel?

Podpatky bez těla byly vhozeny do lví klece,

Podpatky bez těla vběhly do náruče atomového výbuchu.

Podpatky bez těla zkřížily se únavou ve stínu stříbrné borovice.

Splatím papíru za věrnost myšlence slzami a zradou?

Splatím dlaním za pohlazení radostí či prosbami?

Splatím svědomí za most do minulosti a budoucnosti pilinami či solí?

Podpatky bez těla byly vhozeny do jícnu lítosti.

Podpatky bez těla vběhly pod šibenici zoufalství.

Podpatky bet těla zkřížily se únavou ve stínu gilotiny tolerance.

Qai vadis domine!

Nejmenuj!

Pojmenuj!

Ale věř, že jedinou jistotou pro sebe jsi Ty sám.