Pomocí nejmenovaného pracovníka Městského úřadu v Ostré nad Bešvou se podařilo televizi Nova umísit skrytou kameru do kanceláře starosty města Ing. Josefa Smetany. K tomuto kroku  přivedly NOVU podivné události týkající se dění na půdě Městského úřadu a především v a.s. Chlorana, protože obě dvě instituce veřejnost podezírá se záměrného utajování informací.

Nabízíme  přepis tohoto značně bizarního dokumentu.

Je pátek 23.8. 2002 kolem 19 hodiny. V kanceláři sedí jen starosta, tupě hledí do obrazovky, po níž zběsile kliká myší, nemůže zřejmě najít nějaký podstatný soubor. Působí značně ztrhaně. Už týden musí kličkovat a vyhýbat se obratně médiím. Jeho snahou je před veřejností zůstat neviditelným. To člověka vskutku vyčerpá.

Ale náhle tuto posmutnělou idylu přeruší jeho sekretářka,důvěrně oslovovaná, Andulka, jinak Anna Potůčková. Její celé jméno uvádíme záměrně, neboť se ukáže, že ve hře informací hraje podstatou roli. Přichází s rouškou na ústech a s druhou v ruce. Starosta otočí zrak od počítače. "Andulko, nééé, zase chemický poplach", říká otráveně, ale vzápětí si energicky bere roušku a dává pokyny:" Šup, šup Andulko, molitanem utěsnit okna, namočit deky, dát do oken." Sekretářka mu při utěsňování prostor sděluje, že už svolala Krizový štáb a upozornila celou jeho rodinu včetně tchyně.

Nicméně starosta osobně volá své zástupkyni, místostarostce Marii Pavlíkové, která mu zvedne mobil až po šestém prozvonění a pak ho přemlouvá, aby schůze štábu začala později, protože musí dosmažit řízky. Starosta je ale neodbytný, inu muž na svém místě. Poté vytáčí pevnou linku tajemnice Libuše Zelníčkové, té už se do úřadu nechce vůbec, vymlouvá se na to, že chemický poplach v poslední době vyhlašovali třikrát a kdyby u toho nebyla, taky se nic zásadního nezměnilo. Starosta ji ovšem upomíná, protože chce s oběma  mluvit ještě před zasedáním Krizového štábu. Do toho už znějí venku sirény. Bohužel sekretářka Andulka se zatím naučila tón pouze pro všeobecnou výstrahu a proto lidé zmateně běhají po ulicích, což pan starosta pozoruje z okna a kroutí hlavou a nadává, jak už jinak by těm lidem měli oznámit, aby se zavřeli doma. Ovšem přes roušku mu není další sakrování dobře rozumět.

Andulka přináší starostovi kávu. Noc bude dlouhá. Za ní přibíhá řadový policista, kreativní, mladý a úspěšný Karel Potůček (bez roušky) a zdraví: " Čau Pepiku, hele tak je to tu zas, no vono by se asi mělo trochu vobjet město a říct tlampačem, co se děje, minule jsme měli průser, že sme se na to vybodli."

"Kájo, dobrý nápad, ale stačí, když projedete dvě hlavní ulice, jsme přeci jen lidi, ne? "

 Kája se usmívá a otevírá dveře, do nichž vzchází udýchaná místostarostka Marie P. v plynové masce a v zástěře, po ní hned svižným krokem tajemnice Libuše Z.

Marie P.: Pepíčku, už jsi slyšel místní rozhlas, stihla jsem poplach ohlásit." (Paní místostarostka zřejmě myslela to prskání, co se ozývalo městem).

Starosta: " Ne, já tady tvořil krizový plán, ale nemůžu ho v počítači najít. No nic. Sedněte si. Musíme se poradit, co provedeme s novináři. Budou zase otravovat.“

Zvoní telefon. Zvedá ho tajemnice Zelníčková. Andulka zašpitá, že volají z České televize a chtějí mluvit se starostou. Starosta gestikuluje rázné NE, že přeci právě sedí na Krizovém štábu. Tajemnice tedy sděluje sama České televizi: " Pan starosta s vámi nemůže hovořit, neboť intenzivně jedná o vzniklé situaci. Byl vyhlášen třetí stupeň chemického poplachu, z a.s. Chlorana unikl opět chlor. Lidé mají zůstat doma, utěsnit okna a připravit si evakuační zavazadla."

Místostarostka mezitím přijímá roušku od Andulky, masku sundává. Andulka starostovi referuje, že Kája město zvládl objet za rekordních 20 minut a u krizové linky hlídá její švagrová“.

Starosta na ní přísně zahledí a ona jej dále uklidňuje: „Televize si o informace zavolala sama, hlášení městského rozhlasu proběhlo a tím pádem jsme povinnou informovanost občanů  splnili“.

Všichni se zazubí jak v americkém filmu. Starosta sundává roušku, cpe se chlebíčky, které posel dobrých zpráv, Andulka, přinesla.

Tajemnice Libuška prohlásí: " Za hodinu vyhlásíme snížení na 2. stupeň. Ubezpečíme o nehrozícím nebezpečí a vydáme oficiální zprávu podpořenou a.s. Chlorana, že uniklo minimální, život neohrožující, množství plynu. Z Chlorany stejně nevyrazíme nic jiného a kdo by se s nimi handrkoval.“

Do toho opět zabzučí telefon. Andulka špitá tajemnici do sluchátka: " Přepojuju hovor z ČTK."

Tajemnice ohromí ČTK hned první větou: " Podívejte se pane redaktore, já bych z tohoto třetího poplachu, za uplynulý týden, nedělala žádnou tragédii. Chlorana a.s. nás ubezpečila o dostatečném zvládnutí situace, vše mají pod kontrolou. Obyvatelům se nic stát nemůže. Navíc považuji za zbytečné vytvářet uměle z komára velblouda. Vždyť obyvatelé Ostré nad Bešvou jsou na chlor zvyklí." Zabručí pozdrav a triumfálně zavěšuje.

" Libuško neměla jsi říkat o tom zvyku. Já vím, že ty jsi v Chloraně 25 let pracovala a jsi otrlá, ale ostatní lidé třeba ne. ", úzkostlivě říká místostarostka.

Starosta se připojuje: " Souhlasím s Maruškou. Kazíš nám tím trochu mediální obraz."

Zelníčková se mračí. Nesnáší, když ji někdo kritizuje, proto vyštěkne: "Otrlá, všechno závisí na zvyku, kdyby trénovali, tak nebudou skuhrat, co všechno je pálí a jak se dusí. Já například celou domácnost omývám pravidelně savem. Savo mám tréninkově otevřeno na chodbě a před spaním si vždy čichnu z lahve, po tom se krásně spí."

Starosta zasahuje do diskuse: "Slyším dupot na chodbě. Musíme jít  na zasedání štábu“.

A s povzdechem dodává: "Zase jsme nic nevyřešili." To už Andulka bez klepání vráží do místnosti. Předává starostovi vytištěný krizový plán, ten, který zoufale hledal. Na chodbě už podupávají nervózní ostatní členové štábu. 

Starosta, náhle, jakoby z něj spadla únava, energicky příchozím hlásí: " Spojili jsme se s Českou televizí, s ČTK, ohlásili jsme vše městským rozhlasem, na krizových linkách sedí nepřetržitě tři pracovnice, několik policejních vozů objelo s tlampači město. Situaci pečlivě monitorujeme..." Další slova už bohužel zanikají na schodech, kam už kamera nevidí...