Za onoho času

bylo, nebylo?

 kdoví

dozrál podzim

a s těžkým žuchnutím

to přezrálé ovoce

dobylo místa

v nichž skrývám klín.

Za onoho času

dnes, možná včera?

kdoví

podzim v mé zástěře

žbrblá si sprosťárny

páchne jak nevěra

a trpce voní

jak černý blín.

Za onoho času,

pravda, lež?

kdoví

chtěla jsem do větví vykřičet

že je to nehmotná chiméra

jen divoký koní spřež

a do prázdnoty

odhozený šprým.

Za onoho času,

kdy duše zebe?

kdoví

léto odlétlo, zapadlo

k závrati nenávratně

do jezera dalekého nebe.

A v kruzích na vodě

topí se splín.