Dvě sovy, každá jinak houká
Jedna hnízdo stele a druhá
V každém pařátu tvora
Jen sedne už zas křídla tlesknou
a dole, vše nesežrané začíná klíčit
a ještě níž,
kapky kamením protékají do potoků
a dole, tam úplně dole, kde mají hory nohy
Tam dědové přebývají
Není bezpečí bez hadů
Není noc bez sovy
A hory někdy udělají krok
Ráno slunce zavře sovám oči a všechno spěchá,
rozletí se a zpívá, až se zdá, že hory stojí,
že dědové nejsou
že duše odešla a nemá kdo vidět a rozmlouvat
tolik je toho kolem a děje se to, nepostojí
až zas sova otevře oči
|