To znám, když síly odejdou

to vidím, jak sníh stéká z kopců

někdy slyším, jak hlas vrací se ozvěnou

jak se měním, jak to pevně držím v rukou

jak se těším, až mi jednou plíce puknou

Jdeme k nám a skončíme před druhou

vcelku šťastní, ale moudřejší a soběstační

zlato ryzí vyměníme za purpurovou

tak tu sedím, přepínám v životech cizích lidí

jenom nevím

Sedíš v prostoru sám svýho třípokojovýho bytu

teploměr na popelníku co jste spolu umotali z

moduritu

po zimě co bere sílu všemu

i tomu kopci na objemu

a tebe?

tebe žene pod deku

tak komu jinýmu než dlouhý zimě