DÁREK OD ANDĚLA

Na hrázi rybníka chlapec sedí a se smutkem v očích do dálky hledí.

Noc byla teplá a všude kolem ticho. Měsíc svítil jako rybí oko…
Unavený chlapec když do trávy klesl, náhle malý anděl, z nebes, se k němu snesl.
,,Pověz mi, hošíčku… jakou bolest máš v srdíčku? Život je krásný, máš ho mít rád!

Tak nač ty chmury, které jsou v tvém obličeji znát? Otevři své srdce dokořán a vyprávěj.

Proč tě svírá žal? Já anděl jsem — zpovědník...avšak na zemi mohu jen krátce být!“

Chlapec na anděla upřeně se dívá a za malou chvíli otevřeně se mu zpovídá:

,,Krásná dívka modrooká, klečela dnes u potoka.
Tělo štíhlé jako proutek měla a její úsměv odzbrojil mě zcela!

Tak dodal jsem si odvahu a seběhl k ní ze svahu.

Bez jediného slovíčka, políbil jsem jí na líčka.
Uchopila ruku mou do své dlaně a já tušil, že teď se zázrak stane!

Když se ke mně naklonila, nádherně mi zavoněla.

To ona láskou voněla a okouzlila mě docela!

 

A pak, když mne políbila, hlava se mi zatočila.

Objal jsem jí kolem pasu a něžně políbil jí do vlasů.

Přitiskla se ke mně blíž…co bylo dál asi víš…
Svět se semnou zatočil, já lapat po dechu jsem nestačil.

Byla sladší než med, nebo čokoláda, když šeptala mi, že má mne ráda!

S tím nádherným stvořením já zažil jsem ráj na zemi.

A když pak na chvilku usnul jsem…o své štěstí přišel jsem.

Já probudil se a byl jsem sám! Odešla tiše a já nevím, kde ji hledat mám…!“

,,Tu dívku spanilou nehledej již více! Dnes ráno zhasla její svíce!

Od tebe, když spěchala, do trávy již rosa padala...

Měla na spěch velice a náhle uklouzly jí střevíce.

Do potoka ona spadla a voda si svoji oběť vzala.

 

Na nebeskou bránu zaklepala a tichounce zašeptala…

Že přišel její čas, tak jestli může vstoupit mezi nás.

Dívka krásná, co čistou duši měla, mezi anděly se usídlila a o tobě mi vyprávěla.

Prosila mne, abych se k tobě na zem snesl a od ní vzkaz ti donesl…

 

Ty žiješ zde, příteli, ona již mezi anděly...

Tak si máš život užívat a na ní už jen vzpomínat.

Až přijde jednou i tvůj čas.. abys vstoupil také mezi nás, shledáte se spolu zas.

Nemáš se pro ní trápit již více. Na památku ti posílá - své střevíce…“

Pak anděl chlapci rukou pokynul a před očima se mu rozplynul.
Už nespatřil anděla nikdy více.

 Avšak po celý život svůj, on opatroval jedny malé střevíce…