|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
| Jsem klidopasepnice, rozlévám radost a kreslím dravce na oční bulvy duhy, objevil mne někdo ve svých očích nebo se zdám sama sobě, je sen zrcadlovým efektem mých pocitů, nevím a odcházím do kabinetu a beru si kružítko, abych mohla namalovat velikého slona, neboť slony já mám ráda, straním se nesnázím, jelikož neumím rovnoměrně plout a jsem na břehu? A je břeh konec života, nebo jeskyně je zahalena do oparu noci v démonově drápech domutřestukuje pravidla, aby mohly vzniknout nové stromy a třeba se na ně pověsí nový Kristus, a nebo já jsem noha u Tvé lampy? Včera ovdověla má duše, řekla že chce být sama tak odešla. Hlídá mne slepý anděl a kreslí asymetrické obrazce v zátíší, vyleze a pak znovu zaleze, zatřepe svým smrtelným otazníkem, skloní se ukloní a nakonec se neskutečně rozpláče. A je moře skutečné? A je plné slz, jak mi říkala má maminka, když mi četla pohádky a jedním okem pozorovala dveře jestli se nepohnou a nevejde otec? Včera jsem navštívila svoji panenku její míjející mysl ztratila vteřinu v mé řase, a už zase pláču a venku bubnuje déšť. A možná bude sněžit. Musím zalít květiny, aby mi mohly vonět a má jednooká teta mi je mohla ukousnout jednojazykem. A tleskot mi buší do uší a burácivě žene v drakonickém hrůzoplánu, těším se až vykoupu svého fosforečného hada, kterého vysvobodil můj bratr, když rval se o vlas, tenčí, tenčí a zvučnější. Chápu to, měsíček je jen jeden, ale sluníček je nespočet, poněvadž paprsky křižují naši cestu. Hlavně se rozčtvrtit, nasednout na létající jahodový koláč a letět do marcipánového vesmíru. A nebo si jen tak ležet a pouštět si pozpátku svůj hlas a kartáčkem na zuby škrábat se na patě.
|
|
|
