TOTální E Magazín

Okamžiky proměny z kolekce Verše srdce
Autor: Vea (Občasný) - publikováno 13.6.2000 (08:13:45), v časopise 15.6.2000

další ve sbírce>

Okamžiky proměny

Pocítila jsem v duši teplost objetí,
když sváděla se bitva v mém srdci.
A nebyl čas na plané dojetí,
ten Někdo byl se mnou přeci!

Na cestě hledání smyslu života,
lásku se snažím pochopit a pro ni žít.
Není to jak sázka do lotta,
musím i růst, nejenom snít.

Proud času nečeká na ty, kdo stojí,
je čas jít, hledat a najít.
Nesmazatelné pouto vše s Rukou pojí,
i když se dá snadno z cesty sejít.

Dej životu smysl a sobě nové jméno,
není již minulost,
tak nedívej se se zármutkem zpátky!
Rodím se znova, tak jako každé nové ráno,
a dávám si jedno ze jmen Lásky...

Poznámky k tomuto příspěvku

Kelly (Občasný) - 15.6.2000 >		Body: 3

		<reagovat

Petr (Stálý,Redaktor) - 15.6.2000 > hmmm ... docela hezké ... vážně ... Láska je smyslem života ... asi pro většinu z nás :o) ... "Proud času nečeká na ty, kdo stojí" ... to je pravda ... neni dobry jen stat ... ale predstav si, že se občas v životě zastavím a je to nádhera ... takhle jen sedět a čekat na Někoho ... doporučuji ... a ... smím se zeptat jaké je tedy Tvé Jméno Lásky? :o)		Body: 3

		<reagovat

Vea (Občasný) - 15.6.2000 > Tím "Proud času nečeká na ty, kdo stojí" jsem nemyslela honit se za něčím a stále být ve stresu, ale stále růst - vnitřně a dát svému životu smysl. Tedy i když se zastavíš, tak by neměla stát tvá duše. Tahle básnička je podmíněna knihou od Paula Coelha - Pátá hora, kterou jsem četla, a která tak, jako ostatní jeho knihy, které jsem doposud měla možnost si přečíst, mě silně ovlivnila. Tady je malá ukázka z této knihy: V každém okamžiku obnovy jsme věděli, že se Asyřané vrátí. Věděli jsme, že jim jednou budeme muset naše město předat a spolu s městem i naše úsilí, náš pot, naši radost z toho, že je město krásnější než dřív." Ve světle ohně se zaleskly slzy, které stékaly lidem po tvářích. I děti, které si obvykle při večerních setkáních hrály, tentokrát dávaly pozor na to, co se říká. Eliáš pokračoval: "Na tom nezáleží. Splnili jsme svou povinnost vůči Hospodinovi, protože jsme přijali Jeho výzvu i poctu Jeho boje. On na nás před onou nocí naléhal a říkal: choď! My jsme Ho však neposlouchali. Proč? Protože každý z nás už si vyřešil svou budoucnost: já jsem se chystal svrhnout Jezabel z trůnu, žena, jejíž jméno je teď Znovunalezení, zase chtěla, by se její syn stal lodníkem, muž, který se dnes jmenuje Moudrost, si nepřál nic víc, než strávit zbytek života popíjením vína na náměstí. Zvykli jsme si na posvátné tajemství života a nepřikládali jsme mu žádnou váhu. Tu si Hospodin řekl: oni nechtějí chodit? Tak ať zůstanou hodně dlouho stát! A teprve tehdy jsme pochopili Jeho poselství. Ostří asyrských mečů nám vzalo naše mladé muže a zbabělost odvedla naše dospělé. Nechť jsou ti druzí v této chvíli kdekoli, zůstali stát; smířili se s boží kletbou. My však jsme s Hospodinem bojovali. Stejně tak jako bojujeme s ženami a s muži, které v životě milujeme, protože takový zápas je naším požehnáním a umožňuje nám růst. Využíváme příležitosti, jíž je nám tragédie, a plním svou povinnost vůči Němu, dokazující, že jsme schopni uposlechnout příkazu chodit. I za nejhorších okolností kráčíme vpřed. Jsou chvíle, kdy Bůh vyžaduje poslušnost. Jsou však také chvíle, kdy si přeje vyzkoušet naši vůli a vyzývá nás, abychom pochopili Jeho lásku. Tomu jsme porozuměli, když se zřítily akbarské hradby: odhalily nám obzor a umožnily, aby každý z nás viděl, čeho je schopen. Přestali jsme o životě uvažovat a rozhodli jsme se jej prožívat. Výsledek stojí za to." A odpověď na Tvou otázku? Touha. Možná Ti nebude připadat jako jedno Její jméno, ale pro mě ano :)

		<reagovat

Čtenář - 15.6.2000 >		Body: 5

		<reagovat

Mišpule (Občasný) - 16.6.2000 > Na první pohled mě oslovilo grafické zpracování básně. Nadpis zní „Okamžiky proměny“ a pomocí velkých počátečních písmen u některých slov jsi vlastně tuto proměnu postihla ve zkratce: „Někdo – Ruka – Láska“. Tvé každodenní probouzení schvaluji, pak vždycky existuje naděje na něco ještě lepšího… Téma je zpracováno takřka pravidelným veršem, který je narušován různou sylabičností. Ale při zpracování výpovědi rovnou „ze srdíčka“, jako je tahle, je to dost těžké.		Body: 3

		<reagovat

Majka (Občasný) - 18.6.2000 >		Body: 5

		<reagovat

Krytyk (Občasný) - 18.6.2000 > Je pěkné vyznávat obecné ideály, bez diskuse, ale jen o to se poezie neopírá. Také jde o to jak, a jak krásně.. :-)) To jsem u tebe nenašel..		Body: 1

		<reagovat

Vea (Občasný) - 20.6.2000 > No, téma tohoto výtvorku jsem nebrala jako obecný ideál, když sem to psala, tak sem se obracela pouze do svého nitra. :)

		<reagovat

Martin (Stálý,Redaktor) - 21.6.2000 > Nektere basnicky cloveka pohladi po dusi, nevi proc, jsou proste jako hezka hudba ... tato basnicka je jednim z tech pripadu ... hezke hudby ...		Body: 5

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + dvě ?