Pták z minulosti
Sám, na deštivých kopcích prosáknutých šerem,
zoufale čekám jeho další temný přílet,
abychom sdíleli svět, odkud přišel, v kterém,
pokropím shnilé květy dávno pohřbených let.
Jen jednou, z dálek minulosti zazněl křikot.
Pak v mlhách objevil se, věčně letící pták,
jen proto, aby u mě vzbudil nový tikot,
když pravil-„budeš cítit páry moře jinak!“
Ty páry cítím, je to jeho zašla píseň,
vznořená z věčnosti a jenom mě a lesu,
zpívá. Však někdy pro ni ostrou úzkost nesu-
když náhle zase ustává a vnáší trýzeň,
do mého žití, Panství dávno pohřbených let,
kde jenom čekám ptákův další temný přílet.
|