Ahoj
já jsem Láďa…
Napadlo mě, jestli by si někdo nechtěl pokecat.
Co třeba Ty?
No ták, netvař se, že Ti koukám do jídla.
…a hlavně v tom nic nehledej. Vlastně jsem Ti jenom chtěl říct, že mám teď trochu času a neni mi zrovna nejlíp. Jsem zalezlej ve svým doupěti, Beatles mi hrajou ty smutný… a tak jsem si vzpomněl na Tebe.
Neptej se proč zrovna Ty. Chtěl jsem jenom někoho pozdravit, tak proč ne Tebe? O co Jsi horší, než ostatní, abych Tě nemohl pozdravit?
Posílám Ti pozdrav z minulosti. Myslim, že Tě neubude, když mi odpovíš. Nejsem blázen, nemusíš přece mluvit, stačí pomyslet.
Tak ještě jednou: Ahój.
Hele… hned je mi nějak líp, už si nepřipadám tak sám. Najednou Tě vidim, jak jezdíš očima po řádcích…
Uvolni se trochu. Pořád si myslíš, že Tě chci nachytat, že nemluvim na Tebe.
Nemám chuť na nějaký přetlačování. Skládám zbroj, otvírám bránu. Pojď dál, tady Jsi u mě. Klidně se v tom přehrab. Nenajdeš nic, co už nemáš.
Napadlo mě, že tady, kde nejsou těla, bojovat nemusíme. Na chvíli kašleme na těla. Tady jsme jenom Ty a já. Co bychom si tady mohli vybojovat? Každý své uražené vítězství, trochu pohrdání, trochu pocit viny…
S tím, co na Tebe vím a co Ty víš na mě, můžeme být důvěrnými přáteli. Samozřejmě jen pro tuhle chvíli, než zase oblékneme těla.
Ale teď…?
…
Hele? Vzpomeneš si na nějakou svojí, velkou radost? Nějakej dárek, co Tě mile překvapil, nebo lásku, která vyšla …aspoň na okamžik?
Jó- takhle se taky umim cítit.
Hm… a ta láska, viď? To je nářez.
Vim jaký to, je když je Ti zle. Umim si vyčítat, zrovna jako Ty.
Víš, že občas přemejšlim, jak Ti zrovna je?
Musim se teď jít o něco postarat, ale než půjdu, chci Tě ještě o něco požádat.
Prosim Tě, nehodnoť náš rozhovor. To je jen mezi náma. Budu šťastnej, když mi (teď už doopravdy) odpovíš na pozdrav.
Tak ahoj.
|