Možná znáš ten pocit,

když kráčíš, nevíš kam,

silnice voní svobodou

a Ty jsi sám a sám.

Ta chvíle se mi ztácí,

jak měsíc v husté mlze

a hluboko v mém srdci

pak směje se mi drze.

Zas v uších zní mi hudba

a žene život vpřed,

to všechno, co teď cítím,

však zesměšňuje střed.

Snad je to jako poklad,

do mé duše vryt,

tíživý drahokam,

jiným očím skryt.

Bere mi smysl života,

mění jej v prach,

dělá ze mě zvíře,

odbourává strach.

Porušuje hranice

mezi mnou a smrtí!!!