Byli paseky, louky, stráně a hory
to vše, ježiš já mám chutě

Velké mezery, vidět nebyli už dlouho,
v pohledu přes střechy se přeměnili v pláně nekonečného plovoucího peří.

Hladí oči zevnitř, s prstem na víčku,
červené na obzoru
tmavomodré nahoře, dole je dávno tma.

Přesto je vidět všechno, zavřeš li oči, pohladiš je zevnitř, na balkoně.