a je to tu

ve větru

jaro tluče na dveře

a mě na hlavu

člověče

po nepříjemných stařeckých příhodách

si nepřípadám mlád,

ale jakoby nad

zjevným projevem času

čau

deš lejt?

na to kejvávám

a končím až si

tělem zamávám

na rozloučenou

s realitou

a buňky šedý kůry

odlítaj jak noční můry

narážej do lamp

a hledaj cestu ke světlu

a „ježíšku já bych chtěl plamenomet..“