|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Degradovali mě ke třetímu pluku, jako nějakého vojína ze zálohy. V momentě, kdy jsem mohl být generálem a jedním mávnutím ukazovátka posílat podobné existence, plné primitivnosti a nedostatku ctižádosti - bez soutěže v hlase, ba v činech - na smrt, s příslibem národní hrdosti. Nebo jakými morálními kecy krmí tyto stádní krky, aby se nám rota náhodou neklepala v kolenou - až bude převelena na operaci lidský štít... Jenomže se právě modlím, aby mi kdejaký druhořadý poručík/rádoby psycholog - nekydal ty svoje naučené řeči pro zvednutí agresivity. Že bych požádal raději o nějaké omamné látky? Pro ulehčení trápení... někde jsem slyšel, že po nich berete život bezvýznamně. Jako něco, co musí být překonáno smrtí druhých. Jako blbeček se vrhnout střemhlav mezi většinu soupeře - a skončit jako "válečný hrdina". Ach, ty pokroucené instinkty společnosti.
Kde jsem to skončil? Degradace... prý příliš ironie - když nejsem hned řiťolezec, hodnotí tedy podřízeného - jako "plného sarkasmu" a "mladické drzosti". To musí každý nižší důstojník mít ty "správné" rodiče a lézt těmi správnými zadnicemi až na samotný vrchol? A najednou jsou z onoho nicotného života tak vygumovaní, že se z nich stávají padesátiletí kokoti s polovinou IQ a pocity méněcennosti druholigového hráče. Znenadání skončím já, talentovaný válečný stratég, jako dlaždice na záchodě, nade mnou... jako nade všemi ostatními si utírají svou splihlou zadnici oni "vyšší důstojníci".
Na scénu se nám přiřítil první dogmaticky-dekadenční prase, náš "pan něco víc". Cestou na nástup jsem se ve spěchu omylem otřel botou o omítku a teď dělám 50kliků kvůli špinavejm kanadám. Takový salát, jako tenhle poručík... to mi byl čert dlužnej. Celý život mu bylo od fotra buzerováno, holky na něj kašlaly, kamarády měl stejná filozofická zrcadla - jako on... a teď si vybírá svou zvrácenou daň na mém ubohém těle. Hajzl jeden zasranej, to by snad stačilo! Už jich je 30. 31, 32, 33 ... já to snad nedoklikuju... takové zrcadlo - to je naneštěstí běžný úkaz. Podobného člověka potkáte na každém rohu, nevykazuje známky osobnosti, či dokonce svobody ducha - prostě se chová, jako vy k němu... 42, 43, 44... žádná ctižádostivost, co se týče vlastního bytí. Okolí si ho hezky foruje - dle koeficientu náhody, ždná vzpoura - další psychologický dement na světě. 48, 49, papapadesát! Máš manželku s vytahanými bradavkami, dementku? Co ti chybí, ty věčně buzerující a méněcenný endemite? Ani bych se nedivil, kdyby vyznával křesťanskou víru. Chlapi "věčně dobří" bývají pro okolí největší hrozba....
Kde to jsem? Ááá, můj krk. Je dvakrát takový! - se na mě slítlo hejno vos, nebo mají děvky letos jinou odrůdu filcek, po nichž bobtná pro změnu něco jinýho?... Tma jako na samotce ... NA SAMOTCE! Za co? Já blbec řekl určitě zase něco nahlas. Někdy se do těch svejch myšlenek zabírám tak moc - až se uražení saláti naserou - a posílají mě za zvuku pažby z kulovnice, dopadající na můj týl - do basy. To už je po čtvrté. Čeká mě další degradace? Asi už ne - spíš mě vyhodí od profesionálů, nebo pošlou hlídat ledovce na Sibiř. No nic, už asi miliónté testy z lodní navigace a válečné strategie mě vyhoupnou do teplejších krajů... jenom si tak říkám, že kdyby nebylo těch degradací, mohl jsem už být málem velitelem vesmíru!
BiG ShArKeY
|
|
|
