Noční můra v jednu třicet.
Světelné girlandy střídají salvy kanonýrů
a stíny bledých kostlivců zběsile tančí po stěnách.
Příroda válčí s lidmi za hlubokého míru
a z jejich zbraní na mně padá strach.
Zlověstný jazyk rozetíná oblohu
a v milostném roztoužení olizuje Zem.
Z nočního lůna vyprošťuje mátohu,
jež ukončila můj dosud klidný sen.
Naráz vše tichne v hrůzném představení.
Bledý svit protáh se v tiché noci.
Duše se tetelí v přírody nařízení.
Děsivá ukázka její živelné moci.
Nárazem temných křídel poupata růží hynou.
Klikaté záblesky bičují temnotu
a hrozivý virbl zavání kocovinou.
Srdce až ustává v mohutném rachotu.
Vichr si pohrává s užaslou přírodou
a neklidná mysl stoupá se zdola.
Třaskavé světlice křižují oblohou.
Tympány gigantů bubnují děsivá tremola.
Třesu se malostí před mocnou přírodou,
jindy tak laskavou a zrozenou pro krásu.
Zlé noční divadlo tu není náhodou.
Nadvláda člověka je tu jen do času!
© Vladimír Řehák 11.08.2008 - Noční bouře
|