1.

Slézám propasti mých vědomí

okolo zámků zaklíčených klíčem

..tajných místností

..sdělovacích kabin

(pohřbil jsem tam kdysi karbunkl)

zvenku asi vyhlížím jak debil

2.

ten, kdo se mi zjevuje

pleso čiré probleskuje mlhou

dosvědčí mi cestu osobně

ač znaven letem

navíc tuřanským letištěm,

mi nenadělí nic

3.

pustinou kde nezavadíš

žene vichr nějakou listinu

obloha-fašírka kam vede silnice

holá až zadku smutno

jaké předchází stín, jaké třímající žezlo?

4.

skrzevá tužby marná čekání

žádný spasitel se necpe

i když jakože kvapem určitě už už

leden hněte někde běžnou zubní pastu

aby úsměvům dokonale přechcalo