Hej pane, vy tam,

přistupte blíže

já tady na ulici

která se mnou dýše

se vám dávám

jako vroucí dar.

Hej pane, co je to pro vás

ten peníz nebo dva?

Než přijde ráno, než kohoutí kokrhání

vše pobloudilé  do kouta zažene

a záclony v těch bílých domech

naproti se odhrnou

já ráda bych se

proměnila pro vás

v převzácný dar, holé pně

v nocí obrazí, svěže zeleně.  

Hej, pane, co je to pro vás

jedno pohlazení, nebo dvě.  

Milujte mě, pane

než se vrátíte ode mne

z ulice, od kmene zeleného

zvolna vadnoucího

k těm bílým záclonám.

V sobě mne si ponesete

slibuji,  budu tichounká. 

Co je pro vás jedno slovo

lásky, jedno pohlazení,

jeden penízek nebo dva.

A já s vámi, již za rána

za  dne bílého

k oknu přistoupím,

kohout zakokrhá, a káva zavoní

a já, držet vás budu za ruku

rozhrnu ty záclony bílé

a podívám se mírně zvědavá

na sebe, tu holku pouliční

co se tam na rohu ulice

ani úctyhodná ani zavržená

každou noc prodává.