Mám ještě ty tvé stěny (v sobě)
jak doteky
symboly večerů bytu tam...
v pro mě neseznámeném městě
Včera celý podvečer
nebe zářilo růžověním
vracel jsem se z jihu dokonat
západní noc
- bílé skrápění měsíce
s přemety čar proměnami červánků
Za okny v podkrovích
děti si četly
z vůně starých dob
ve zděděných pohádkových knihách
Doufal jsem
že jsi milována někým hlouběji... nekonečněji
než byl jsem v oněch dobách
schopen vůči tobě já ...
Tak široce a vroucně jako mladá matka
s dítětem na hrudi
obejmuti světlem
modrohlubným vesmírem