|
Debata s mým dávným kamarádem je otisknuta http://www.volny.cz/jhavelka/ch_pepa.html
Toto je její závažnější pokračování:
Když si čtu Tvoje komentáře, co z nich je cítit?
Strach z klidu a neexistence (“Nirvána není v klidu, ale věčně tvoří své Obrazy, bez nich vlastně jakoby neexistuje”)
Chyba, to není strach, ale zkušenost z meditací, tam mě to dost bralo, když jsem si uvědomil, že Věčnost je už Teď. Co je nyní je věčné! Rozdíl mezi námi je v tom, že ty si své these přebíráš z nepůvodních zdrojů a ještě upravuješ podle svého přání po věčném klidu. Já i ostatní to mám prožité v ponoru do Boha a to je daleko vyšší argument. Je to už esoterické a do duchovně populárních knih se to už nedá dávat... Neříkám ale, že víme vše, čeká nás ještě mnoho desetiletí práce.
Strach ze ztráty smyslu (“Ztráta smyslu čehokoliv je psychoza, takový Bůh není”)
To s tím souvisí, Bůh se věčně hledá, znovu a znovu potvrzuje a vyjadřuje sebe, Svoji Dokonalost. Proto je Stvoření i my, jako Jím vytvořené dekurzory. Boha nelze popsat a ani On to nemůže udělat jinak než to dělá, tj. tvořením Stvoření. On opravdu může být čímkoliv, vše stvořit, to my ne. Co myslíš tím smyslem?
Rozdělení na Absolutno a “my” (“Absolutno nám dalo osobní existenci a jen Ono nás jí může zbavit”)
Ano, my jsme vlastně Hrou Sama Sebe jako Absolutno. Stvořili jsme odštěpek Sebe a nyní se pozorujeme jak hledá cestu Zpět k Úplnosti a tím s ostatními Našimi odštěpky vytváří Celek Všeho. Je to jeden z nekonečna možností projevu Nás. Opakuji, to není strach, ale zkušenost z božského zjevení v meditacích, podobně se to popisuje ve svatých knihách.
Pak jsem pročetl Tvé články
Co s e týká článku “Ukřižování”, je v něm jedna velmi dobrá věta: “Zasvěcenec umírá vazbám ega, dokonce i bolesti samé”
Takový postoj vyjadřuje absolutní odhodlání a odvahu na duchovní cestě. Umřít něčemu je nástroj jímž lze přemoci cokoliv a je to asi jediný nástroj, jímž lze nakonec rozseknout i uzel ega.
Ano, jde to, je to ale hodně bolestivé, nevím, zda jsi to prožil. Mění to přístupy, ale bolest zůstává. Je to terapie. Ego nemůže zničit sebe nějakým rozseknutím, ale pouhým přijetím toho, co je očividné – svých vyšších božských částí. Stačí říci ano, už Je vidím, budu s Nimi spolupracovat, ale to ty jsi zatím odmítl... Posledně jsem ti psal, že individualitu máme od Absolutna, ale jak se zdá, nechceš to přijmout. Jak bychom mohli stvořit sami sebe, to nel ze.
Ostatní formulace už nejsou tak chlapské a prozrazují spíše ustrašené ego a jeho potřebu se udržovat, potvrzovat, zabezpečovat, rozvíjet, seberealizovat a stále něčeho dosahovat.
I to je vůle Boha. Ego je při ponoru do Boha zcela mimo hru. Ale vše co se děje je vůle Stvořitele... Vše jde tak jak On chce... V meditaci je nám ukazováno mnoho z toho, co šokuje, třeba to, že individualita je jen v některých pohledech na Stvoření.
V článku “Konec známého a okamžité osvícení“ jsem kromě titulu, který slibuje něco pozoruhodného, nic pozoruhodného nenašel. Nese se v duchu ostatní Tvé, Milošovy a podobné channelingové literatury.
Abych to trochu osvětlil proč mne channeling tak moc neoslovuje.
To co popisuješ ve svých a Milošových meditacích jsem podobně zažíval – i když ne tak barevně a dramaticky, hlavně v období svého dospívání (ve věku 10 – 15 let). Když čtu vaše texty popisující meditace, hned po několika větách se navodí stav který znám ze svého mládí, který s obsahem a způsobem “odvíjení se děje” s ilně rezonuje. Tento stav se mi vyvinul z běžného dětského snění při cestách ze školy nebo při monotónních manuálních činnostech. Probíhalo to formou moudrých rozhovorů, pokynů, vizí o nesmrtelnosti, vlastním předurčení, nekonečných prostorech, jiných světech apod. Nepřikládal jsem tomu ani nepřikládám žádný význam. Stavy a zkušenosti, které popisujete se řídí úplně stejnými zákonitostmi, jako byly v mých “meditacích”. Hlavně si zde člověk připadá velmi důležitý (i když strašně malý) ve velmi důležitém prostředí, je středem pozornosti (zabývají se jím božstva a mistři), rýsují se zde důležité úkoly a vznešená budoucnost. Když jsem dospěl, ztratil jsem potřebu se seberealizovat těmito úniky od reality a tyto stavy upadly v zapomenutí. Nyní, kdykoli čtu vaši či podobnou literaturu jiných, hned se probudí tento stav mysli ve kterém se podobné jevy odehrávají a je mi teď spíše trochu obtížný Je to desetkrát vyluhovaný pytlík vznešených slov a vizí, taková “duchovní” masturbace, která pouze odčerpává energii potřebnou pro skutečnou duchovní práci.
My nemůžeme a ani nechceme opustit realitu, Bůh nám čistí a transformuje osobnost. Zdokonaluje naše schopnosti plně žít.
Tys tedy odmítl Boha a Jeho výuku a děláš to stále! Vymýšlíš si útěk ode všeho a říkáš tomu duchovnost. Bůh se tě snažil oslovit, ale ty sis řekl, že si sám poradíš líp, to je síla... Jaká je vlastně tvá duchovní práce? Copak ego může samo sebe odstranit?
Vždyť ne my, ale ty utíkáš od reality, ale to Bůh nikdy nedopustí. Na to má karmu, aby dotyčným symbolizoval co dělají špatně a i bolestivě je popostrčil je žádaným směrem. Právě existence karmy je důkazem o nesprávnosti tvých ideí si něco dělat mimo vůli vyšších sil. Ani Bůh nemůže nebýt, je Věčností, Všemohoucností a Vševědoucností.
Channelingové prožívání, rozhovory s božstvy, ponory, vířící archetypy, fraktály, nirvanické a jiné úrovně, to vše se odehrává jen v tobě a komunikuješ pouze sám se sebou – se svojí “sférou Bohů”. Tato sféra je sice světelná, relativně blažená, inteligentní ale je stejně vysoko nebo nízko a stejně nesvobodná jako pekelná sféra, nebo zvířecí sféra nebo kterákoliv jiná z šesti sfér, ve kterých se ego cyklicky pohybuje. Všechny tyto sféry stejně pevně vězí v samsáru, t.j pod vládou motivace sebezachování a seberozvoje. Jediné, co se v tvé nebeské sféře můžeš dozvědět je, jak se nadále rozvíjet, někam spět, co tě očekává, co máš pro to dělat atd. a to vše je obarveno “transcendentálními” prožitky, božskými průvodci apod. Mohlo by tě trknout, že něco není v pořádku už v tom, že se po těchto zážitcích dostavuje únava a nedostatek energie. Už z toho je patrné, že se jedná o výtvor mysli, nikoliv skutečnost.
Podle tradice existuje šance na vysvobození z koloběhu ega pouze v lidské sféře, která je dostatečně inteligentní a přitom nejméně fascinována či pronásledována prožívanými zkušenostmi. Pouze v lidské sféře může být proto odhalena nesmyslnost egoistického bytí (Marnost nad marnost, vše je marnost a trápení ducha (Šalamoun), Vše je utrpení ( Buddha)) a ukončiti toto dynamické vězení ducha.
Komunikuji nejen se svými božskými částmi, ale i se silami jako Kristus, Duch Svatý, někdo i Ra atd. jak se doporučuje ve svatých knihách. Víme dobře, že Vše je spojeno se Vším, Vše je Jednota, mnohokrát jsme to prožili. To, že meditace přináší únavu není argument, že je to výtvor mysli. Každá činnost spotřebuje energii.
Je vůlí Boha, že existuješ pro určitý účel, ne tvou vlastní, na to nemáš se stvořit. Bůh stvořil Vše i všechny archetypy a ty tvoří Celek a jsou tedy Jeho Obrazem, Jím. Utrpení je jedním z Jeho archetypů a nikdo mu nikdy zcela neunikl a neunikne. Duality jsou věčné. I to je v hinduismu a křesťanství. Budhismus mluví o řádu – dharmě, to je totéž. V Království božím žádný klid a neindividualita není. JHWH, Duc h Svatý i Kristus jsou odlišní a je to tak správně i když Podstatu máme všichni stejnou.
Tvoje tzv. tradice není nikde v klasické literatuře popsána. Je jen nereálným útěkem, planou nadějí, jakým byl i komunismus. Ani Budha neukončil svou individualitu. Ani on po svém osvícení nepřešel do neexistence. Když se ho ptali, kam půjde po smrti, tak řekl, že se to nedá pochopit a to říkáme i my. I On se očišťuje a postupuje výš a výš, stále více a dokonaleji poznává Sám Sebe. Šalamoun sice řekl co píšeš, ale byla to jeho stařecká naivita, on přece nebyl božskou osobností, také se sám sebe nezbavil...
Bytí není jen egoistické, ale hlavně božské a tak přece není špatné ani podřadné. Můžeš si to představit tak, jakoby Absolutno byl Dokonalý Procesor, zcela nedefinovatelný. Ty i já jsme Jím, to je jisté. Klid je jen jedním z nekonečna možností Jeho (Našeho) projevu. Jednota protikladů totiž musí existovat. Je Sebou mimo jakýkoliv projev a současně všemi svými Obrazy dohromady. Co takový Procesor má dělat? Jen projevovat Svou Dokonalost, hrát si v nekonečnu obrazů a dějů. Vším je i není. Bez nich nemá o Sobě žádnou informaci, je nevyužitý, jakoby neexistoval. I v knize Hovory s Bohem se objevila tyto myšlenka.
Zkus se zeptat té své nejvyšší nadnirvanické úrovně jestli je to pravda nebo ne, co ti píši. Jestli ti odpoví že ne, pak se i při své nadnirvaničnosti bojí o svoji existenci, důležitost, plnost, tvorbu a svůj smysl. A proč? Protože je stále jen částí tvého ega, způsobem potvrzení osobní existence.
Není, říkají, že je to jen jeden pohled. Božské není součást ega, to je protimluv. I Bůh potvrzuje svou existenci Stvořením, to je hlavní důkaz. Božské není selanka, jak Ho lidé rádi vidí. Jako naplnění jejich nezralých a nenaplněných tužeb... Všichni půjdeme výš a výš, budeme odstraňovat své bloky vnímání. Nejde zabloudit, po cestách takových i onakých budeme postupovat vzhůru všichni, i ty. Nelze ani nikam utéci... Vše je On a Jeho Vůle. Jsme na počátku dlouhé cesty. Vždyť o Životě téměř nic nevíme!
Závěr:
Odevzdání se Bohu je podstatou duchovního rozvoje, ale to v tvých thesích zcela chybí. Ty máš strach, ne já se svými přáteli. Odmítáš sebe, svoji Podstatu. Bojíš se Boha jaký Je a vymýšlíš si jaký by měl být aby se splnilo tvé přání uniknout životu, projevu, vývoji. Kde jsou vlastně výsledky tvé práce? Jak jsi pokročil za desetiletí, které se tomu věnuješ? Už jsi přešel do neexistence, prázdnoty? My za těch pár let co to děláme v sobě cítíme božské, ten neuvěřitelně krásný pocit vhledu a nadhledu. Pochopili jsme mnohé Zákony Stvoření, prožili Krásu Tvoření.
Máme také daleko větší schopnost jednání a chápání života v němž žijeme. Proces sice není lehký ani bezbolestný, ale neměnili bychom. A to nás to hlavní teprve čeká. Nebojíme se smrti, ani nemoci, ničeho, neboť jak řekl Kristus – Hledejte království boží a vše ostatní vám bude přidáno.
Nakonec je přínos, jak mi božské síly napovídají, že jsi vůbec otevřel tuto debatu a jsi ochoten debatovat svých názorech.
|
