Okolo půl třetí už byli daleko od břehu. Nedaleko
od motorové lodi se rozpínal menší ostrov.
"To je ´Ostrov Kavalů´", rozdával své vědomosti
spolucestujícím Jon Rappael.
"Strýčku, strýčku, viď že tady zastavíme. Moc
ráda bych se tam podívala." žadonila Nunu.
"Jistě, proč ne", odpověděl strýc "času přece
máme spoustu."
"Hurá, hurá." začala ječet Jania a běhala po lodi
sem a tam, až jí její matka Olli musela napomenout.
Po chvíli přistáli na kraji ostrova. Všichni
netrpělivě a zvědavě vystoupili a mířili směrem
do středu ostrova. Jon Rappael ještě dobře zakotvil
svou loď s nápisem ´MARI´a doběhl ostatní.
Přešli písčité pobřeží a vcházeli do hustých
porostů palem, stromů a různých křovin.
"Byl jsem tu naposledy asi před pěti lety", povídá
Jon Rappael, "kus odtud se tyčí skála. Je v ní
jeskyně s velkými krápníky..."
A než to stačil dopovědět, tak mu do řeči skočil
David: "No to je báječný nápad, půjdeme se tam
podívat. Bude to zajímavé. Je někdo proti?"
Všichni souhlasili, jen Byll Rappael si něco
nevrle brumlal.
Cestou je několikrát překvapily malé a drzé opičky.
Jednou dokonce objevila Jania, na větvi okolo se
pnoucích lián, stočeného obrovského hada.

Hned do něj chtěla píchnout klackem, ale David jí v tom
naštěstí včas zabránil.
Zhruba po deseti minutách chůze se před nimi
tyčila mohutná skála.
"Ale jak se dostaneme do jeskyně?! Vždyť je skoro
až nahoře." zděsila se, už nyní překážkovitou chůzí
unavená Olli Rappaelová.
"Budeme se tam muset vyškrábat", odpověděl trochu
poštuchovačně, ale s klidem Jon, "z druhé strany
je cesta přístupnější."
Asi z poloviny všichni obešli skálu a jeden po druhém
lezli nahoru.
V čele byl Jon Rappael, za ním lezla jeho švagrová
Olli se svou dcerkou Janiou, za kterou byla Nunu,
tu následoval David. Za Davidem se drápala Charlosina
a za ní Erik, za kterým byla samozřejmě Georgie.
Jako předposlední lezl Byll Rappael a poslední
plešatý Swid.
"Už schází jen pár metrů, pánové a dámy, a budeme..."
Jon Rappael to nedopověděl. Pod ním se ozval úzkostlivý
výkřik. Byla to Georgie. Hned na to se ozval zuřivý
smích Bylla Rappaela. Starý Rappael jí totiž
znenadání chytil za nohu a Georgie se hrozně
lekla. Nechtěla ani domyslet, co by se stalo, kdyby
spadla dolů. Erik pustil svou ženu před sebe...

Konečně byli všichni u cíle. Přímo před nimi se
jevila obrovská jeskyně s mnoha krápníkovými
zákoutími. Místy sem skulinami prosvítalo slunce
a tak byla vidět všechna krása. Krápníků
různých velikostí a barev tu bylo požehnaně.
Jako první se dovnitř rozeběhla Jania a tu
směle následovali ostatní. Každý se vrhl
ke krápníku, nebo na to místo, kde se mu to nejvíc
zamlouvalo. Opravdu se bylo na co dívat a tak
není divu, že jeden druhému nevěnovali pozornost.
Nádherné ticho jeskyně náhle přerušil nečekaný
hrůzný výkřik, který tentokrát nepatřil Georgii.
Byl to mužský hlas!
"Co to bylo?" zajíkla se Charlosina.
Všichni se ve zmatku seběhli na okraj skály...
Nemýlili se, dole na úpatí skály leželo nehybně
tělo.
"Ale to je přece........ ne, to nemůže být pravda..
.....vždyť je to David!!!"
Nunu se chytila za hlavu a spustila histerický
pláč. Georgie se jí pokoušela uklidnit...
"Třeba ještě žije." vyhrkla pro sebe Nunu
a nervózně vtáhla kouř z cigarety.
Ale to už se ostatní hnali dolů k bezmocnému
Davidovi.

POKRAČOVÁNÍ   PŘÍŠTĚ