Jak můžu soupeřit s ní?

To přeci nejde!

Nespím v bílé noční košilce z kopretin.

Nevoním věčností.

Nemám nesmrtelnou krásu.

Nemám řasy poseté kapkami rosy.

Nejsem z rodu šlechtičen.

Nemám z vlasů svatozář.

Nejsem služebnice Ježíše.

Nedokážu zastavit čas,

Ani neznám odpovědi na všechny otázky…

Mám přeci jen něco…

Moje srdce bije.

Je tebou zbídačené,

Ale bije! Pro tebe!

Já žiji, ty už ne…

Tvá slova překonala práh slyšitelnosti,

Tvé myšlenky už patří dítěti,

Jenž se právě vylíhlo z lůna matčina.

Stejně tak dech, krev, tlukot srdce…

Už to v tobě není…

Jsi jen marioneta...