Nebeská postel
Jak rád bych – přátelé – vás všechny v tom snu objal
až čerstvou postel rozdupe mi hejno zcedivělých mraků
a nikdo nedokáže mému vyhaslému zraku
říct zda odchod můj ho vlastně dojal
Snad někdo z vás pak odpoví, že měl jsem přátelského ducha
co zemdlen ze stínu se loukou v slunci kochá
když rukou hladí čupřiny naběhlé trávě
Snad někdo za mne prozradí, když soused zeptá se ho tiše
že ano, měl jsem jednu lásku, a jestli ví že
tu, co nechtěla mě právě
Jak rád bych – přátelé – vás všechny měl v tom okamžiku kolem
až mi ta postel s největšími nebesy
otevře náruč věčné noblesy
a zase budu zpátky stvolem
|