Zeanddrich E. (Stálý) - 2.1.2010 > "...-" ... -vyšlapanýma cestičkama, na kterých mě už nic zázračného nepotká...snad jen smrt.... ...Všechna ta krása mně přeplývá přes srdce i přes duši. Dusí mě to. Tíží. To pomyšlení, že bude všemu dříve či později konec.... ...Často se ptám, co vlastně zbylo ze života staré báby, která vždy všechno měla... ...-etc... .
...-"opravdu" "vždy", a opravdu "všechno"... ? ...-hm, pak je ale podivné, že má takové "starosti", a že se musí "takhle" "ptát..." ...-vypadá to, že "to "nejpodstatnější..."v životě asi přeci jen neměla" ... -a sice "...-vědomé", živé "společenství s Bohem" ... ...-pak by se totiž naopak, vědoma si "dobře vykonaného úkolu", ke kterému lze "správně" "naplněný" život přirovnat, "naopak hřála ze skutečnosti (( ...-ovšem při "neutuchající" aktivitě, až do "...posledního" dechu... )), že se zřejmě opět brzy posune na svém "vývojovém žebříčku" "o stupínek" "výš... "...; ... 
.
."
