Mě nedostanou, i když mě chytí,

budu dál utíkat, budu se bíti,

mě navždy chrání skřítkové Nostalgiti.

Žijí v mé hlavě, mají tam stan,

nemám strach z konce, ni z ostrých hran,

oni jsou zde, i když jsem pobodán.

Bojují neustále s všelijakým bahnem,

sledují vnější svět, putují mým snem,

jsou tady pořád, jsou zdviženým prstem.

Rána do hlavy, ztracená krev,

nezmění ten jejich vždy spící hněv,

navždy zní v hlavě mé nostalgití zpěv.