Nespavost
Co potřebujeme k povídce?
Jednoho vědce, pak se uvidí.
O půlnoci zaklapl profesor Edgar Nováček tlustou vědeckou knihu a začal se chystat ke spánku. Už sama příprava by náhodnému divákovi připomněla náročné logistické cvičení.
Nejprve se převlékl do pyžama a vykonal nezbytnou hygienu, přičemž zkontroloval záznamy na papíru u zrcadla a na jejich základě starý zubní kartáček nahradil novým. Dále pak si ohřál přesně čtvrt litru mléka na přesně 36 stupňů Celsia. Smíchal ho s dvěma lžícemi medu a postavil k posteli. Nařídil budík a sedl si na postel, aby mléko vypil.
V tom se to stalo. Profesor vyskočil jako čertík z krabičky a začal zuřivě našlapovat na pravou nohu, nadávat a šklebit se bolestí. Když křeč pominula, konečně se napil, a to projistotu vestoje. Potom nařídil budíka, zhasl světlo a opatrně si lehl.
Za půl hodiny ještě nespal a začínal být zoufalý. Kdykoliv měl pocit, že už už zabírá, něco ho nastartovalo k plnému vědomí. Zkoušel počítat ovečky, studenty, pastýře…a nic. Zkoušel svou mysl oprostit od nečistot. Nic. Zkusil další psychoterapeutický trik, silou myšlenky rozmetat pomyslnou hromadu shnilého listí, a pořád nic. Jak naproti zhasínali, světel na peřině ubývalo, a profesor klesal na mysli. Navíc ho začala bolet noha, v pravidelných intervalech mu v ní škubalo. Měl dojem, že místo, kam šla bolest nejvíc, se stává jeho osobním nepřítelem.
Po půlhodině tedy vylezl z postele, rozsvítil a šel hledat prášek na spaní. Zjistil, že už mu žádné nezbyly. Pokusil se uklidnit tím, že zapnul počítač a cestoval sem a tam v Google Earth. Virtuálně pobyl i v Řecku, místě své letní dovolené, ale to neměl dělat. Okamžitě si vzpomněl na polonahé spolurekreantky, zvlášť na tu, kterou si jeden večer zavázal opulentní večeří, a která se už druhý den vodila po pláži s někým mnohem mladším. Tedy jaksi přiměřenějším, řekli by zlí jazykové, zatímco on, Edgar Nováček, se živil zbytek dovolené rohlíky.
Při té vzpomínce ho napadl další způsob, jak se uklidnit, aby mohl usnout. Necháme bez komentáře, snad jen napíšeme, že výsledek rozhodně nevedl k cíli.
Naopak. V mátožném stavu si ohřál další mléko, přičemž se mu podařilo rozbít sklenici s medem. Když si lehal zpátky do postele, zoufale si uvědomil, že naproti už nesvítí jediné světlo. Všichni už spořádaně spí, a on se bude celý den potácet jak mrtvola.
Nespali zdaleka všichni. Ve třetím patře protějšího domu bděla Elvíra Bidlová. Každý říkal, že je tak trochu čarodějnice, aniž by tušil, jak blízko je pravdě. Kromě toho dnes u profesora Nováčka nesložila zkoušku. Seděla v temném pokoji a před ní na stole ležela panenka woodoo. Elvíra držela v ruce jehlu a co chvíli do panenky píchla. Každých pět minut s ní také zatřásla. Mezitím něco hledala v čarodějných knihách.
O půl třetí Edgar Nováček to jedno místo na noze už doslova nenáviděl a chtěl se ho zbavit za každou cenu. Posadil se na posteli a škrábal a škrábal, až si nohu rozškrábal do krve. Pak si jí umyl, zalepil a převlékl si celou postel. Při té příležitosti našel pod matrací poslední zakutálený stilnox a hodil ho do sebe bez zapíjení.
Spal tak tvrdě, že neslyšel ani budík. Vzbudil se mnohem později než chtěl, a když vyletěl z postele, šlápl na něco tvrdého. Nevšímal si toho a za podivného klapotu se hnal rovnou do koupelny. Když začal soused zezdola bušit smetákem, rozběsněný profesor mu chtěl odpovědět. Dupl na vykachlíčkovanou podlahu. Dlaždice křupla, ale Edgar Nováček si toho nevšímal. Usadil se na vaně a překvapeně se díval na svou pravou nohu, která končila kopytem.
/16.října – 20.října 2009, 18:51 hod./
|