Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
	Obchod u dálnice Autor: nabukhadnezar (Občasný) - publikováno 21.1.2010 (10:02:41)

„Deset rohlíků,“ vyžádal si chlap a čekal, co bude. Odulé tváře, výraz bez energie a ústa stále pootevřená – dýchal jimi.

Zíral jsem na něj chvíli, neříkal nic a čekal, jestli ho to trkne. Netrklo. Zírání mi vracel beze studu zpět.

My totiž prodáváme pneu.

„Prodáváme pneu,“ řekl jsem mu.

Odulé tváře pokračovaly v sípavém dýchání. Zíral dál, ale přeci jen se v něm cosi pohlo, protože zatěkal očima. Já jsem svoje řekl a proto jsem si mohl dovolit podusit ho svým mlčením a mlčet si třeba do haleluja.

Odulé tváře si přešláply na místě a – kdovíproč – zrozpačitěly. Bylo mu … kolik? Šedesát? Třeba, proč ne? Šedý člověk, smutný člověk, člověk bez nápadu. Měl unavené oči.

Zvedl síťovku, kouknul na ní a potom kouknul na mě. Prosebně? Jakoby mi chtěl ukázat, kam ty rohlíky, co tady chce koupit, patří. Ještě jednou si přešlápl.

„Rohlíky nemáme, jenom pneu,“ řekl jsem raději ještě jednou, i když byl na řadě on.

Smutné oči zamrkaly a řekly mi, že rohlíky jsme vždycky měli, že k nám takhle dopoledne pro ně chodí už pěknou řádku let. Domluvil, přešlápl si do třetice a požmoulal v dlani síťovku. Věřím mu, protože jsme tady nově a kdoví, co tu bylo před náma. Zřejmě zboží smíšené.

„No jo, to možná dřív,“ já na to a dávám mu chvilku, aby si to přežvýkal. Stojí tam, chudák, a dýše hlasitě. Za ním ve čtyřech řadách tyčí se sloupy pneumatik. Stěna za mnou je polepena jejich vzory. Mezi rohlíkářem a mnou lebedí si na pultu říjnový katalog. Pneu, hlásá titulka, jeté i mírně nové. Ve vzduchu smrdí guma. „Teď už jenom pneu,“ dodávám mu to ještě audio a – ani nevím proč – mu podstrkuju brožuru.

Chlap zkouší ještě jednou trik se síťovkou a zdá se, že pomalu přijímá, co se mu já a vnější svět v podobě stísněného kumbálku plného pneu snažíme sdělit. Z tohoto přijetí ovšem nezdá se, že by měla vzejít i nějaká akce. Zírá a dýchá svým hlasitým způsobem a mohlo by se zdát, že přemítá, já ale myslím, že ne.

Koukám se na něj a on zas kouká mým směrem, na mě ale ne. Někde ty zdánlivé spojené linky mimoběží a netvoří tak oční kontakt, i když to tak zdálky asi vypadá. Nejsem netrpělivý a ani mi ho není kdovíjak líto. Nečinnost zdá se mi ovšem být nesmyslná a on se k činu příliš nemá. Přestože čin víc smyslu zrovna nezaručuje, vytahuju vlastní nákup z igelitky a pokládám ho na pult. „Dva měďáky,“ říkám a zní to jako slitování.

Muž stále smutný a anonymní, na němž anonymita věrně lpěla, i když na okamžik nechtě vyklouz z davu, se nepodivil. Zaplatil, zabrblal své „nazhle“ a cinknul zvonkem u dveří, když z nich vycházel. Vyklouzl z příjemného, gumovým zápachem vyplněného obchodu do sychravého šedého ničeho mezi pumpou, sídlištěm a novou dálnicí. Šoural se pomalu k té nové dálnici, houpal při tom taškou s mými houskami a zřejmě svým způsobem řešil, jak poradit si s novou infrastrukturou, když ještě včera tu byl přechod a ostrůvek u zastávky pro šaliny.

*

Vešla uprostřed mé myšlenky, proto jsem ji ihned opustil. Katalogově jsem se usmál a pod slupkou vypočítavě zhodnotil to tělo, co vplulo. Žena, co stála u pultu byla nepravděpodobných proporcí a disponovala nepraktickými prsy. I oděv do dnešního chladného venku jaksi nezapadal, nepamatuji si však už proč. Stála zpříma a v zádech byla prohnuta – zřejmě zvyk ze zaměstnání, kde ulehává před objektivem na kapoty nových drahých vozů. Ústa pootevřená – patrně však ne proto, že by měla potíže s dechem.

„Máte pneu?“ vydechla tiše. Vydechla nízce posazeným hlasem.

Ták, řekl jsem si a nechal svůj úsměv roztáhnout se do šíře. A teď snad chvíli zase podle protokolu.

Poznámky k tomuto příspěvku

Mbonita (Občasný) - 22.1.2010 > Body: 5 <reagovat

Quotidiana (Občasný) - 21.1.2010 > líbilo... možná ta scénka s tou ženou na konci mi připadá trochu navíc... klidně to mohlo být jen o prodavači a tom chlapovi, co chce rohlíky... ale i takhle je to pěkný, na místní poměry nadprůměr Body: 5 <reagovat

nabukhadnezar (Občasný) - 22.1.2010 > Quotidiana> hmm jojo, už mi bylo jednou řečeno, že ten závěr je moc nahrubo naroubovaný a nehodí se. já ale mám rád v závěru trošku kontrastu nebo pointu nebo nějaké silnější vyjádření, a kdyby to mělo končit tím, jak chlápek odchází vlastně nikam, tak ... nevím, asi by mi to ani nepřipadalo jako pořádný závěr :) Díky za reakci. <reagovat

Zeanddrich E. (Stálý) - 26.1.2010 > " "   ." Body: 5 <reagovat

Zrušit obrázky    Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku <jméno   e-mail> Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + devět ?