|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
"Confutatis maledictis
Flamnis acribus addictis
Voca me cum benedictis"
(Dies irae)
Bylo takhle po ránu, Hnůj byl neobyčejně dobře naladěný, poněvadž poslouchal už od půlnoci optimistické žvásty na rádiu Máme tě ráááádi, nebylo mu proto zatěžko, dojít si Na Růžek zakoupit bytelnou útočnou pušku. Hospodský Kříva mu podal zbraň beze slov a bez výrazu, z obecního rozhlasu se linula nejnovější skladba od Evy a Vaška.
V lokále seděl též Bůh, Hnojův imaginární přítel, jenž byl básníkem utápějícím se v kádích s alkoholem. H. mu záviděl osud nepochopeného génia, otázal se jej proto, zda by mu své verše neprodal za půl litru vody s lihem. Básník okamžitě zpozorněl a začal smlouvat, Hnoje to nudilo, a tak se zatím přihlásil na americkou střední školu. Chtěl být rockovou hvězdou a spáchat sebevraždu. Zavolal do vlasti, poeta konečně přistoupil na jeho podmínky.
Alžběta Krásná vyšla na stráň, hledajíce barevné kvítí vyšlápla kravské lejno, zasnila se a v transu psala romantickou poému, oslavu přírody a života. Její veliké, blbé oči prozrazovaly, že je kráva.
Z Hnoje se stal umělec, okamžitě publikoval na internetu svou touhu po smrti, kterou hodlal výhodně zpeněžit, jakmile se stane uznávaným zneuznaným géniem. Ale ohlasy na jeho dílo byly nepřiměřeně příznivé, přestože nechtěl nikoho dojímat, stalo se. Soukromá psychiatrická klinika amerických celebrit nabídla H. odbornou pomoc, doktoři se začali jeho spisy zaobírat, hledali v nich příčiny abnormálního pozérství. Došli k závěru, že Hnůj musí na slunce, složili se proto, a koupili mu apartmán na Floridě.
Alžběty si povšiml švarný býk, zatímco hledala slova, jimiž by byla hodna charakterizovat hlavního hrdinu, přiblížil se k ní nezdvořák zezadu. Když pozdvihla oči pro inspiraci, ozval se výkřik z hlubin její vlastní duše, bylo to až poetické.
Bůh se dočetl v časopise Naše mršina o Hnojově úspěchu, byl básník a chtěl být slavný, proto se natřel lejnem a šel protestovat na Náměstí nebeského slizu, poněvadž byl uprděný a páchl, nikdo nepochyboval, že je to veliký tvůrce.
Pacient si na Floridě koupil elektrickou kytaru a k ní nepopulární puberťáckou kapelu, stal se jejím frontmanem, prodával svou image trpícího cynika, jenž miluje celý svět. Zhudebněné verše mu vydělaly balík, byl nešťastný a začal si šlehat.
Byla totiž býkem nemálo pobouřena, že chodí jen tak a neprojevuje nejmenší snahu po zakrytí svého bohatýrského ústrojí rozmnožovacího. To jí bylo tuze velice proti mysli, byla totiž učitelkou chemie na gymplu a předsedkyní Komise pro společensky nežádoucí jevy.
Bůh se obrátil na Norimberský soud pro nelidská práva, byl předvolán ke dveřím Zákona, kde na něj čekal Franz Kafka, ten mu řekl, že může cokoli, jen sám před sebou nikdy neuteče.
H. byl zfetovaný, rozhodl se to skoncovat a roztrhal svůj dopis na rozloučenou. Bůh jej dostihl na pokraji nirvány, kde mu strhl z ksichtu svou image, Hnůj mohl opět volně dýchat, rozhlédl se kolem sebe a s radostí shledal, že je zase sám sebou, ze samé radosti si ustřelil palici.
Na druhé straně ji to vzrušovalo a tak býčka po očku pozorovala; ten když viděl, jaká je Alžběta kráva, nevšímal si jí. Tak si mimoděk zachránila život.
Bůh nemohl zaujmout jeho místo, protože to myslel s uměním vážně. Statečně obhajoval tezi, že největší hit na desce Vystřízlivění je Cloaca mundi a ne Tahle období, veřejné mínění se od něj odvrátilo, protože se zdálo, že se snad nechce zabít. Kapela šla do konkurzu, napustil si vanu lihem a rozjímal nad perspektivami hřebíku. Toužil po úspěchu, ale Utrpení mladého Werthera mezitím vyšlo z módy, tak se taky zastřelil.
Doma si uvařila kafe a dala si rychlou sprchu, myšlenka na netradiční setkání jí působila fyzickou rozkoš, jakož i radost duševní. Otevřela si lahváče a usnula, ve snu spatřila nirvánu, seděli tam spolu Bůh a Hnůj na lavičce, drželi se za ruce a poslouchali song od Evy a Vaška, byli šťastni, poněvadž plamen, jenž nikdy nevyhasne a věčně spaluje, zhasl.
-----
Když se probrala ke střízlivému životu, shledala, že leží v posteli s Horstem Kombajnem, z něhož se stal populární zpěvák dechovek. Ten jí pravil: „Je lepší shořet než vyhasnout.“ A šel Na Růžek.
Byla z toho celá špatná, strčila proto svou něžnou hlavinku do trouby a pustila plyn. Ještě předtím se ovšem posilnila lahví vodky, pročež to bylo převelice příjemné.
Hospodský Kříva spatřil přicházejícího Kombajna, kterýžto měl na sobě Alžbětino kombiné, nejraději by zavřel lokál, poněvadž nemá sebevrahy v lásce, avšak nad půllitry piva zde seděli Vake a Vávrus, které nechtěl vyhostit do nevlídné reality.
Oba si bez toho pomalu začínali uvědomovat, že je čas jít do školy. První hodinu měli Krásnou na chemii, pročež se preventivně opili. Začali se zvedat a chystali se vytratit, avšak hostinský Kříva jim svým mohutným tělem zatarasil cestu, protože by rád dostal alespoň dnes zaplaceno.
Toho využil Kombajn a zmocnil se jedné z flint, jež byly vystaveny za lokálem. Pak si píchl trošku heroinu a vydal se k učitelčině bytu. Její duše se mezitím tiše a pokorně odlepovala od opilého a otráveného těla.
Konečně se mě a Vakemu podařilo dostat se ze spárů lakomého majitele podniku. Bylo takhle po ránu, vyšli jsme na ulici neobyčejně dobře naladěni, poněvadž nás otupoval alkohol. Horst si chtěl před smrtí ještě zakouřit, ale v bytě slečny Krásné už byla taková koncentrace propan butanu, že ten vybuchl, jakmile Kombajn škrtl sirkou.
Zaslechli jsme explozi, ale ve své otupělosti nebyl ani jeden z nás schopen se jí více zabývat.
Ten den chemie odpadla, což bylo příčinou veliké radosti mnohých planoucích srdcí, kteráž ještě vzrostla, jakmile se roznesla zpráva, že byl na Krásnou spáchán bombový atentát.
O několik týdnů později mě oslovil Hnůj se žádostí, abych si přečetl jeho nejnovější povídku. Pojmenoval ji Nirvána, poněvadž mě však v ní popsal jako netečného alkoholika, řekl jsem mu, že je to strašná slátanina a měl by proto raději dát mrtvým klid aneb vyhledat odbornou pomoc. To jej tak rozrušilo, že se rozhodl být prokletým básníkem, odešel Na Růžek a po nějaké době se stal rockovou hvězdou. Pak si prý ustřelil palici, nebo co. Byl to hrozný vůl.
|
|
|