Je soumrak
Archandělové lámou pečetě dne
a dveře jsou tvářemi dozadu

samota proniká kostmi
jako kámen zemí

teď jsme
my milenci z neutronových hvězd
navyklí naslouchat tamním ptákům
tichu a umírání

slyšel jsem mé uplynulé já říci
když únor
jedl kaši ze sněhu a hlíny

snad jsi mi už dávno odpustila
když ses mě tenkrát ptala
vezmeme se?

mé ano