TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pondělí 25.11. Kateřina

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

>		Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Nad starou fotografií děvčátka
Autor: Satran (Občasný) - publikováno 3.3.2010 (08:00:00)

	Čtenář - 4.3.2010 > egil> Mrtví jsou zde a já tam – na jižním francouzském pobřeží. Dávno jsem vídáván na břehu spolu se vzdorným děvčátkem. Těší mě pozorovat jeho zarputilost. Srdce bolí – plačtivé vědomí nevyhnutelné slabosti. A hlava víří představami slunce, větru a dětskosti. Bezvýchodná únava rána. Kde jsi, děvčátko moje slunné? Skryté někde v proudu času… Je smutno z toho prchavého okamžiku, jenž, nelítostně zatnut ve fotografii, vytrácí se v upoceném dnešním zvyku. Po písku mé duše jsou rozeseté rozpálené stopy.

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + čtyři ?

Napsat autorovi (Občasný)