Léto, léto, zeleň stromů, hladící větve,

zurčící potok ladí moji duši,

v ohybu cesty zřím krásnou zídku

a za ní majestátní stromy

a mrtvé ticho paprsků,

ozařující desítky a desítky kamenných náhrobků,

artefaktů zesnulých bytostí........

Zastavuji svůj běh a dech,

prolézám dírou v plotu, sedám si

a nechám se ovívat vánkem mezi hroby

a vzkazy těch,

jež  už odešli

na druhý břeh.

Moc si se mnou nechtěli povídat.

Židovský hřbitov a sluneční odpoledne.

Kde jsou ty duše?!

18.4. Léta Páně 2002