|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Myšpulín (Občasný) - 26.3.2010 > cit-i-zen> mně to taky přijde spíš mdlý a bez nápadu, no ale proč si nehrát třeba takovýmhle způsobem? - tím s tebou nijak nepolemizuju, spíš se opakovaně zamýšlím nad smyslem literární kritiky zde.
za sebe mám radši naivní a a technicky neumětelský verše, kde je pronikavá potřeba něco vyjádřit, nebo se aspoň podělit o radost z tvorby. - tenhle text mi přijde ve všech směrech polovičatý. - to bohužel..
prostě když čtu "kocoura noci pořezala písmena", nebo "koberec praskal tíhou/ světa" - tak už to není nevinná lidová tvorba, ale pokus o koketérii s poezií, protože to sou takový snahy něco objevit, takže se na to hned dívám jinýma očima, než kdybych četl nějaké citové výpovědi...
A pak taková ta klišé "dávno marná káva", nebo závěrečné dvojverší, ta to vůbec pohřbívají. - klidně tudy běžte, ale to se nedivte, že někdo začne prskat. - je mi milejší tvorba, která si na nic nehraje. a pokud hraje, tak ať je to tak šikovný, že mě to oblafne.
..
"za okny věže//nebe tloukl sníh" - x-tý recyklát něčeho - to fakt nejde dohromady s verši, které chtějí být novátorské (viz ten kocour) - snad váháte, snad ještě nevíte, která stylová poloha vám vyhovuje nejlépe - proto asi tak rozporuplný dojem z celého textu. ..
ano, stále zřejměji mi ta rozporuplnost vychází z kloubení dvou stylů, které ve mně navozují těžko smiřitelné kódy, jakým klíčem otevřít celou báseň. - na jedné straně obraz s kocourem a s kobercem, na druhé straně prostá vyjádření o lžích, o tichu. - problém je v tom, že v jiném prostředí by ten závěr nemusel vypadat tak, jak jsem jej označil výše. - ale v sousedství zde přítomných obrazů to tak dopadá. - bude potřeba si vybrat, zda se chcete spíš zpovídat, nebo zda chcete vynalézat.
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|
|