| |  skold (Občasný) - 11.4.2010 > Amáta> Právě ty poklady a otevřená zem jsou věci, které jsou v básni zbytečné - proč mluvit o něčem, co je tak až pedantsky známé? Jistě, je tady potřeba nějak uctít ten svátek, to je čistě volitelný autorský záměr, který Ti nechci brát, ale připadá mi zbytečný - pozor, zbytečný z mého pohledu, nemám osobně potřebu reflektovat svátky, resp. jak kde - tady je ta reflexe založená právě na té pověsti, ale nejenom založená; ona, ta báseň, pověst svým způsobem skoro doslova vypráví. To je asi ten bod, který mě míjí. Kdyby to bylo pojato jinak, např. jako Lešanské jesličky od Hrubína (dávám jako příklad vysoký kalibr, a je to dost hloupé ho tady použít, ale pro lepší představu aspoň), tedy by tam bylo více autorské originality, svébytnosti (či jak to říct), tak by se mi to líbilo víc. Ty příklady mluvily spíše za mé vnímání celé básně, řekl bych. Ono odezírání je už takový pomyslný vrchol, který uzavřel pro mě ne příliš dobrou báseň. Nikde ale neříkám, že se mi zde nic nelíbilo, naopak - druhá báseň je výtečná, resp. se mi líbí, ale to jsem myslel, že si to domyslíš, když zmínka o ní není vůbec špatná. V případě první básně to není ani pořádná kritika, je to spíše spontánní reflexe. Talent vidím, resp. cítím - dobrá práce se slovem, umíš, hlavně v druhé básni, rychlým spádem držet napětí a taky to umíš vyslovit, najít to správné slovo, byť je dost okaté, že máš zálibu v příznakových slovech, ale to není nic špatného, jen mi to evokuje třeba takového Skácela. Bodovat tady básně neboduju, protože mi to nepřijde dobré - sám za sebe básně, které mě vůbec nezaujmou, prostě obejdu; k básním, jež mě zaujmou, napíšu svůj dojem a ty, které se mi vážně líbí, ty doporučím sám za sebe. Čili když už něco k básni napíšu, není to pro mě osobně báseň špatná, byť ji tedy nehodnotím slovně kdovíjak dobře, ale to si už musí každý přebrat sám, nebo alespoň to můžeme rozebrat v rozumné diskuzi.
| |
