Ještě dvě deci navíc

jsem si dal,

jako vzpomínku na Tvou

docela krátce minulou úsměvpřítomnost.

Melodická hudba domalovává

moji nechuť odejít a zklamání

nad Tvým odchodem

od kavárenskýho stolku,

když čas neuzrál a neuvolnil

osvobozující tok myšlenek, slov

a možná i konání.

No jo,

pověšenej kůň se na to díval,

jenže byl vzhůru nohama k nám zadkem.

To je ten problém,

nebyl čelem.

Lucerna bar takhle na podzim.

Mirko.

A co dušičky a duše?

1. 11. Léta Páně 2002