Oběti Tkáče iluzí
Polož svou hlavu na můj polštář,
chci zašeptat.
Jsme oběti Tkáče iluzí.
Polož svou hlavu na můj polštář,
chci zašeptat, ale mlčím.
Je šero a pokoj byl oloupen o barvy.
Venku déšť buší do mraků.
Z noci je stařena se zamřelým tělem.
Nádoba trpkosti s dnem puklým z deziluzí.
Okoralými rty
kouše do milenců
v krvavé vendetě
za svůj zpackaný život.
Polož svou hlavu na můj polštář,
chci zašeptat, ale pod tíhou zubů té stařeny mlčím.
Jsme vedle sebe - sto roků vzdálení.
Ostantým drátem
bráníme svá těla.
Šeď už nám dávno zevšedněla.
Jsme slepé oběti Tkáče iluzí.
Na poli bitevním
muž mlčí a žena pláče..
On odejde, protože nepromluvila.
On odejde, protože promluvila.