Amáta (Občasný) - 25.4.2010 > čtenář> Děkuji za obsáhlou studii k mé básni!
I já sama do svého textu postupně stále víc a více pronikám...a je mi stále zřejmější, že (alespoň pro mne) opravdu nejde jen o přebujelou vyvřelinu slov, ale o významový i formální celek, kterému je možná jen trochu těžší dostat se pod kůži. Každé z těch slov má pro mne na daném místě význam a ona bujará expresivita vytváří obrovský prostor vnitřní braznosti básně.
Slova jako komika, vtip, apod. já sama vnímám jako nepřípadná. V mém vnímání textu se k němu nikterak smysluplně nevztahují. Byl samozřejmě míněn vážně.
Zajímá mě jazyk jako tvárný materiál, jehož hranice jsou mírně neostré. Zajímá mě pohybovat se na samé hrance výpovědi a nečitelnosti slov. Je to rubová strana každodenní komunikace, která často mnoho říká, ale málo sděluje. Tento text neříká téměř nic...ale sdělovat by chtěl mnohé.
