|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
Malý princ, jak ho vidím já Autor: Viv (Občasný) - publikováno 5.11.2002 (08:25:07)
|
| |
Malý princ, jak ho vidím já
Možná se Vám bude zdát, že Malý princ je postava z knížky, která nikdy neexistovala a kterou si Antonie de Saint Exupery vymyslel proto, aby nám připomněl, že Malý princ je dětská část v nás, o které bezesporu všichni víme, ale občas ji nedokážeme slyšet, protože jsme ji pohřbili pod tíhou své dospělosti, vážnosti a smyslu pro zodpovědnost.
Malý princ je někdo, koho v sobě slyší všichni muži, zabraní do hry a taky všechny ženy, když se cítí být vystrašenými krutou realitou dnešního hektického způsobu života a všechny ty děti, které touží po tom, aby jim někdo nakreslil beránka a ten někdo pořád nemá čas.
Malý princ v Exuperyho knize je malinké, křehké a blonďaté stvoření, které má v sobě tu zvláštnost, že dokáže chápat složitost dospělého světa, a přesto se nenechá vystrašit natolik, aby se na svět nedokázal dívat čistýma dětskýma a vnímavýma očima. Nikdy ho nemůže zaskočit vyhýbavá odpověď, protože se s tvrdošíjností dítěte klidně tisíckrát zeptá na to, co ho opravdu zajímá. Dospělý člověk pak nemá jinou možnost, než odpovědět tak, jak to skutečně cítí.
Na Malém princi se mi nejvíc líbí, že i když měl touhu jít do světa dozvědět se moudro od dospělých, nakonec zjistil, že toho o životě vědí tak zoufale málo a že jediné, co má smysl, je poslechnout vlastní srdce, vrátit se na svou planetu a celé dny se starat o tu milovanou květinu, která je tak pyšná, že ani nedokáže říci, jak moc ho má ráda. Uvědomil si, že každodenní vymetání sopek, ošetřování baobabů, které se na jeho planetě rozrůstaly až nebezpečně rychle a plnění rozmarů své květiny je to, co ho ve skutečnosti naplňuje a co by dělal ze všeho nejraději. Proto se nechal uštknout hadem a navždycky se tak vzdal společnosti dospělých.
Někdy mě napadá, že by to bylo ideální řešení, ale protože to tak ve skutečnosti nefunguje, chtěla bych se přimluvit za Malého prince, až zase někdy v sobě uslyšíte jeho hlásek, který Vás usilovně prosí, abyste mu nakreslili beránka, neokřikujte ho a neposílejte ho pryč! Sedněte si, vezměte tužku a papír a nakreslete mu toho beránka :o).
|
|
|