Odporný to třes,

tělo mimo mysl svou,

mít se včera jak dnes,

smrt je mou jedinou touhou.

Tělo co selhalo a brání se životu,

nikdá už jas nepoznaje,

čeká jen temnotu

Vstaň a choď!

Poroučím sobě,

krok sun krok,

válka mezi myslí a tělem,

chůzi se udržeti ve stavu bdělém.

Krok sun krok,

ovládat své vlastní zbídačené údy,

které už nikam nekráčí.

Spoléhat na pomoc druhých,

na lůžko upoután, to mi nestačí.

Krok sun krok, padajíc na dlážděnou podlahu,

již nemohu vstát, již nemohu.

Tmou polapen, z uší potůčky krve tekoucí,

strach ze smrti, nicoty ve mně rostoucí.

Až dozní zvony konce mého bytí,

na cestu poslední ke klidu,

odpočinku vydám se.

- Musím již jíti.