TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Neděle 24.11. Emílie

Všechny rubriky

		Poezie

>		Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

V dvorcích
Autor: invisible (Občasný) - publikováno 4.6.2003 (11:20:18)

whispermoonlite (Občasný) - 7.6.2010 > stále se k tomu vracím, přiznám, že sem to nepřečet ani na první, na druhý pokus, ale až na pátý, šestý. určitě víš, proč jdeš touto cestou. snad je to jen shoda okolností, že mě v tomto období zajímají spíše cesty vedoucí opačným směrem. - hloubkové obrazy, které se samy ze sebe zdají vnášet zajímavost a nápaditost do textu, se mohou rozlézat do nekonečna. vjemy a prožitky lze dělit na drobnější a detailnější, každý z nich je možné obrazně opracovat a přidávat k němu další vrstvy. (určitě i to byla svého času revoluční metoda, vzpomeňme např. Prousta, Woolfovou, nebo Joyce) - s nekonečným čtenářským nasazením lze tak proniknout do všeho, co funguje. přesto si myslím, že cílem nemůže být chtít čtenáře "utopit" v libovolné hloubce, aniž by mu byla poskytnuta odpovídající kyslíková bomba. - tou bych označil jakýsi okamžitý náboj, okamžité proudění iontů, bez ohledu na formující se celek textu. - a mělo by platit, čím hlouběji a odvážněji se autor/-ka pustí, tím intenzivnější a silnější by měl být záchranný druhý pól, který čtenáři poskytuje. - čtenář, troufám si tvrdit, se nechce "topit" zároveň s autorem, a pokud ano, zpravidla jen s tím, že spoléhá na povinnost autora jej vynášet zpátky na hladinu. prostředky pro "vynášení" na hladinu mohou být různé. zmínil jsem okamžitý náboj. jiným by mohla být tvarová diktatura, neotřesitelnost s níž se text před očima stává objektem. stále odepsané z mého pohledu nejsou ani metaforické vynálezy, nové jazyky. - snad každý by mohl přijít s nějakým dalším prostředkem, vlastním jen jemu samému/jí samé. pokud jde o aktuální básničku, dá se tušit, že jsem se o tom všem rozepsal z toho důvodu, že v ní nerovnováhu nacházím. - obrazy jdoucí do hloubky a do detailu jsou nesmírně náročné na prostor, který kolem sebe vytvářejí a v němž se čtenář pohybuje. - není-li protisíla proudění odpovídající síle odporu, který text čtenářské syntéze klade, nezanechá-li ve vědomí otisk, jehož svítivost je dostačující pro zákruty jeho úžin a mezipatrových přechodů, není to v mých očích "ono". - a samozřejmě, i se sebeironickým úsměvem, v konečném součtu na nic jiného než na to ono poukázat nemohu. ještě konkrétněji, vážně bych zvažoval, do jakých hlubin a detailů prožitků se chceš pouštět s tím, aby je text unesl a nešel směrem motivického drobení, které pod/za/nad sebou nemá svého neúprosného ředitele, ne-li rovnou diktátora, a to ne směrem ke čtenáři, abychom si rozuměli, ale směrem k sobě samému. - hledal jsem pro to slovo, našel jsem drobení. aby nedošlo k případné další mýlce, nechci tím implikovat, že motivy spolu ne dost souvisí, nebo že text nedrží pohromadě. - chci naznačit, že akumulovaná energie syntézy není dost silná, resp. že není v rovnováze s nároky na její uskutečnění. A stopu k tomu hledám v hloubce a detailnosti, do níž se pouštíš. na druhou stranu, rád bych i připustil, že právě to, co nyní vnímám jako brzdu, může se po čase vyjevit jako záruka delší trvanlivosti a že doba návratnosti je u této básničky delší, než na co jsem zvyklý. - uvidíme. :)

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli whispermoonlite

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + jedna ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game