Z loňských strnišť

přicházíš zpíchaná

s patami od neštovic

a s žihadly trav

a tvé bílé tělo

svítí jako maják

když nemůžu

najít cestu k tobě

hmotou noci

polem slunečnic

a voním

jako čerstvě vykopaný hrob

přeťatými kořeny

a vnitřky kamenů

se rtutí

v žilách

mířím za okraj

a hasím o jazyk

motýly ohně

jako cigaretky

já prodavač cest

a nahnilých slov

nevím jak je to možné

ale nelituji