... Od mala toužím létávat zemská tíže? Je pro kameny!
Do srdce očí mračna zvát
Ty mi dnes říkáš: "proměněny bílé košilky v brka noci"
Ne! nechci jim být ku pomoci chci také havranem se stát!
Chci v letu stíny na zem stlát na sněhu snídat krákat spát na pažích rozedraných stromů závratnět bytí v střemhlav letu a ty mi říkáš : "přiveď domů navrať je něze, kráse, létu, mé synky větrem rozfoukané"
A já ti říkám...když se stane a protkáme se, rozeznáme ... pokleknu u nich vyřknu: Pane Ty který svět náš tvoříš denně nahlédni v srdce napůlženě nahlédni v duši na dno její najedeš tam lidskou beznaději nahlédni hloub a v stružkách pláče najdeš tam malé černé ptáče
nač lidské tělo duši ptačí být člověkem už nepostačí...
a potom Pane bez prokletí které tu postihlo ty děti nemeškej sešli milodar naděl mi černých křídel pár.
|