Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 24.11.
Emílie
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Hudba
 > Hudba
 > Profily
 > Recenze
 > Zajímavosti
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<předchozí v kolekci Proč... aneb Historie skupiny Futurum z kolekce MOSAIC EARTH - MOZAIKA ZEMĚ
Autor: juray (Občasný) - publikováno 9.7.2010 (15:56:40)

Možná by někoho zajímalo, co mě inspirovalo k sepsání textů pro „koncepční sbírku“ Mozaika Země. Někoho inspirují obrazy, někoho inspirují lidé, někoho inspiruje příroda. U mě prvotní impulz vyšel po poslechu (a naposlouchání) alba brněnské skupiny Futurum „Ostrov Země“ z roku 1984. Z původně samostatných básní pouze napsaných na melodii té které písně se zjevila myšlenka napsat něco podobného pro celé album.

Pokud se vám bude zdát, že ne všechny texty přesně sedí do původních melodií, tak vás pravděpodobně sluch a zrak nešálí – i když jsem se snažil co nejvíce držet se předlohy, místy z toho vyšlo něco jiného. Sem patří hlavně závěrečná „Plavba“ (The Cruise); je inspirovaná skladbou Geneze, která je instrumentální, a jak chcete převést instrumentální skladbu do nezvukové formy? Doufám, že se mi to co nejvíce povedlo.

Jako takovou tečku za celou sérií vkládám něco jako historii hudební skupiny Futurum, protože si myslím, že by bylo škoda se o téhle zajímavé skupině nezmínit. Pokud nechcete, přeskočte těchto pár stránek až na konec. A vy ostatní se můžete začíst do povídání o životě a díle Futura.

 

VZNIK

Počátky kapely Futurum je možné vysledovat počátkem 80. let 20. století, konkrétně v letech 1981-83, kdy se ve slavné artrockové brněnské skupině Progres 2 sešli kytarista Miloš Morávek a klávesista a zpěvák Roman Dragoun. Na úspěšnou rockovou operu Dialog s vesmírem, kterou tato kapela uvedla poprvé v začátkem roku 1978, navázala nová sestava (Dragoun – zpěv a klávesy, Morávek – kytara, Pavel Pelc – baskytara, klávesy, Zdeněk Kluka – bicí, flétna, kapelník) dalším koncepčním projektem Třetí kniha džunglí, vycházejícím z knih R. Kiplinga a zakládajícím se na kontrastu a blízkosti džunglí přírodní a velkoměstské. Roman Dragoun zde měl úlohu hlavního zpěváka, a svým naléhavým hlasem ozdobil skladby jako například Ztracený ráj, Čím je svět můj nebo autorskou Muž, který se podobá odvrácené straně Měsíce, která je z celého projektu nejznámější [1]. Během hraní Třetí knihy džunglí začal vznikat materiál, který se nehodil pro uvádění v kapele Progres 2. Z vedlejšího projektu nakonec vznikla nová kapela – po odehrání všech koncertů se Dragoun s Morávkem rozhodli nepokračovat v Progresu, ale vykročit s poněkud odlišnými písničkami.

Dalšími členy nového uskupení se stal kytarista Emil Kopřiva, působící do té doby v další brněnské kapele Synkopy 61, a bubeník Jan Seidl ze skupiny bratří Seidlů. Formace dostala název Futurum, odrážející snahu hrát moderní, svěží hudbu. První sestava tedy byla Roman Dragoun – klávesové nástroje a v některých skladbách baskytara, Miloš Morávek – kytara a kytarový syntezátor (jako jeden z prvních českých kytaristů), Emil Kopřiva – kytara a baskytara a Jan Seidl – bicí. V této sestavě vznikly jak singly Juliet [2]/Po kapkách a Superměsto [3]/Zóny lidí, tak debutové album Ostrov Země (vše 1984).

 

OSTROV ZEMĚ (1984)

Toto album, plné energie, neotřelých zvuků a výborného zpěvu Romana Dragouna údajně vznikalo ve spěchu, jednotlivé písničky byly tvořeny během jam sessions při zkouškách. Střídají se tu jak energické a rychlé písně s funkovým nádechem, tak písně pomalejšího rázu s dominancí zkreslené kytary. Texty – stejně jako na výše zmíněné singly – napsala brněnská básnířka Soňa Smetanová, původním povoláním právnička. I ony dotvářejí velkou měrou celkový obraz kapely – promítají se sem vlivy sci-fi a fantasy, stejně tak lyrické až snové obrazy. Pro album byla zvolena jakási volná koncepce, která by se dala nazvat jako „Stručná historie planety Země,“ a prolínání se přirozeného a nadpřirozeného v kulisách planety Země.

Album otevírá skladba Spěch Miloše Morávka. Při poslechu kytarových běhů hlavně v úvodu skladby se člověk neubrání pocitu podobnosti se skladbou OzvěnyTřetí knihy džunglí. Po horečnaté sloce a poněkud lehčím refrénu následuje mezihra a závěrečné verše vzpoury proti uspěchané době („Nedospané ráno/otočení zády/propadnutý lístek/pocit že se míjím//Něco řeknu jednou/musím to říct dvakrát/já to dávno sčítám/jednou mu to vrátím“). Pomalým přechodem se zvolna přihlásí odlehčená baladická skladba Romana Dragouna Vyplouvám, postavená jen na syntezátorech a vlnící se ve snovém tempu, vhodně podpořeném surreálným textem.

V kontrastu k ní přichází titulní píseň Ostrov Země. V úvodu slyšíme především rytmickou hru na klávesy, nicméně celá skladba je založena na funkové až jazzové kytaře Emila Kopřivy, který je též autorem skladby; je to nejspíš jedna ze skladeb, kde hraje na baskytaru Roman Dragoun. Uprostřed skladby se nachází zajímavé sólo na bicí. Text přesně zapadá do atmosféry skladby, poznávání zárodků planety od chomáče hmoty po divoké salvy ohňů a prvního proudění vody. Pozorovatel – vypravěč je však chycen gravitací a proti své vůli klesá dolů k povrchu.

 Další skladbou je Kámen tvář, meditativní věc Miloše Morávka, s mantrickým refrénem vztahujícím se k tématu soch dávných jihoamerických civilizací – Velikonoční ostrovy, nebo Olmékové? To je necháno na fantazii posluchače.

Závěr první strany desky tvoří odlehčená dynamická skladba, založená na přesných bicích Jana Seidla (který je autorem), syntezátorech a zkreslené kytaře Miloše Morávka. Její jméno je Sluneční město, a posluchači je vykreslena scéna fantastického města („Nečekán a nevítán/projdu stínem městských bran/zeleň stromů bělost chvil/zdání že jsem tady byl“), ve kterém žije člověk – umělec, dávající představám konkrétní podobu („kreslí křídla pro svůj let/vidí sochu ve skále/bílá těla krásných žen/pro něj září z mořských pěn“) a končící fadeoutovým závěrem se zvukomalebnými slabikami místo zpěvu.

Druhou stranu alba otevírá skladba Stopy s opakující se kytarovou figurou z dílny Miloše Morávka. Tato skladba je strukturně asi nejjednodušší na celém albu, po čtyřverší sloky přichází snadno zapamatovatelný refrén, a samotný příběh také není složitý – cestovatel v poušti objeví stopy v písku, které jdou jeho směrem, a snaží se dostihnout svého předchůdce.

V pořadí sedmá skladba Hledání se podobá skladbě Kámen tvář z první strany. Podobný „meditační“ ráz a filozofický text o hledání, nalezení a nenacházení, píseň pochází od Jana Seidla, stejně jako následující Oblouk. Tato rychlá skladba vyjadřuje asi nejvíce z názvu Futurum – stručný pohled z hluboké minulosti do vzdálené budoucnosti pomocí světelného výboje – oblouku, podpořený mnoha syntezátory a horečnatým tempem skladby. Roman Dragoun zde předvádí jeden z nejsugestivnějších pěveckých výkonů.

Po syntezátorovém výbuchu následuje repríza Dragounovy skladby z úvodu – Vyplouvám, s jen málo pozměněným textem, které přechází po krátkém breaku v nejodlehčenější skladbu na albu, Genezi. Tato skladba Emila Kopřivy je jedinou instrumentářkou na celém albu, a houpe se v opakované figuře v G dur jako loď na vlnách. Osobně tento závěr považuji za jeden z nejlepších závěrů alb vůbec.

Album bylo uvedeno na pulty prodejen v roce 1984, a kapela s tímto materiálem začala objíždět republiku. O jejich síle naživo svědčí záznam z koncertu 17. března 1984, který vyšel jako bonus na CD reedici alba v roce 2009, kde je skladba Juliet různými sóly Miloše Morávka natažena až na 9 minut, a poněkud delší je i nespoutaná verze Oblouku. Pokud byly „natáhnuty“ i další skladby programu, mohlo se jednat o skvělý zážitek. Určitě to byl start, který by si mohla přát každá skupina.

 

MEZIDOBÍ

Po zhruba roce koncertování dochází v kapele k prvním změnám. První byla rozšíření o progresivního baskytaristu Lubomíra Eremiáše na kvintet, díky čemuž se mohl Emil Kopřiva již naplno věnovat kytaře (a tak to už zůstalo po celou dobu existence skupiny – baskytara už nikdy „nekolovala“). V této rozšířené sestavě nahráli v roce 1985 písně Skříň [4] a Show [5]. První píseň je symbolickým spojením alb Ostrov Země a Jedinečná šance; podklad tvoří opakující se syntezátorový rytmus, ale zpěv je pořád ještě artrockově naléhavý a kytarové sólo v závěru zní podobně jako sóla na první desce. Píseň byla znovu nahrána „superskupinou“ T4 – ve které je i Dragoun, autor skladby – v roce 2005 na album Pár tónů a slov.

Druhá píseň je Ostrovu ještě podobnější, jak tématem, tak zpěvem. Ústřední sólo je pravděpodobně na klávesy, i když je možné, že je dílem Morávkova kytarového syntezátoru. Zde se nabízí srovnání s původně domovskou kapelou Progres 2, která ve stejném roce vydává singl s podobným tématem – Co se děje u Matěje, napsaný kompletně Zdeňkem Klukou a inspirovaný matějskou poutí. Texty k oběma skladbám napsala opět Soňa Smetanová, nicméně autorství druhé písně je neznámé – o těchto písních se nezmiňují ani oficiální stránky skupiny, ani nejsou vydány na reedicích alb, pouze. jsou zveřejněny na YouTube (viz odkazy) jako raritní skladby; kdoví proč je skupina „odvrhla“.

Nicméně výměna sestavy pokračovala. V květnu 1985 přichází saxofonista Leopold Dvořáček, a sestava se tak na krátkou dobu rozšiřuje až na šest členů; ne však nadlouho. Už v červenci odchází za ne zcela jasných okolností Miloš Morávek do hardrockové skupiny Kern. V sestavě Dragoun – Kopřiva – Eremiáš – Dvořáček – Seidl nahrává kapela píseň Soumrak (Kopřiva/Smetanová) na sampler Rockový maratón; píše se rok 1986. V této písni upoutá především úvodní dialog kláves a saxofonu, ten se později objevuje i v instrumentálních částech skladby. Leopold Dvořáček zde dostal asi nejvíce prostoru po celou dobu přítomnosti v kapele. V tuto dobu už probíhaly přípravy na další album s názvem

 

JEDINEČNÁ ŠANCE (1987)

Oproti debutovému albu je několik změn. První je, že na všech skladbách se podílel Roman Dragoun minimálně spoluautorsky, a naopak byl porušen monopol textů – kromě Soni Smetanové zde psal texty i Milan Princ, Dragounův známý a básník z Písku, a František Roman Dragoun, Romanův otec. Jinak je album méně progresivní než předchozí. Je zde použito hodně syntezátorů, nicméně v daleko méně vynalézavé formě. Neznamená to však, že by byly písně na vyhození – pouze v porovnání s předchozím albem nejsou tolik progresivní, uchylují se spíše k rocku až pop rocku. Hlas Romana Dragouna je klidnější, jakoby rockovější a procítěnější, přesně souznící s naturelem písní. Ač bylo nahráno už v létě 1986, vydáno bylo až v roce 1987. Na nahrávání se podílel také klávesista Ivan Minárik.

Na obou stranách desky se nacházejí čtyři skladby. První strana začíná skladbou Klaun, text je dílem Milana Prince. Úvod skladby je tvořen podobně opakujícím se syntezátorovým rytmem jako ve skladbě Skříň, nicméně kytarové sólo je již čistě rockové. Skladba je příběhem starého klauna, který, ač pořád baví lidi, už není tak veselý, a jako památku na minulé lepší časy schovává staré fotky. Následující skladba s textem Soni Smetanové se nazývá Hry, a na první ani druhý pohled nezaujme ničím zvláštním. Vrcholem první strany je rychlá rocková skladba Jedinečná šance, singl desky a důkaz, že Roman nezapomněl na svůj naléhavý hlas z předchozích let. Ze skladby proudí silná energie, která člověka – zvláště v závěrečné části – doslova nutí nepromrhat svůj čas („Jedinečná šance/jednou nikdy víc/o něčem se přesvědčit/o něčem/a někomu to říct//Najít správná slova/nefalešně hrát/do očí se podívat/do očí/a nikdy nezalhat.“). Text pochází opět od Soni Smetanové.  Kontrastem je následující dynamická instrumentálka Standa, která zní poměrně zbytečně, i když v některých částech se podobá Pink Floyd. Nejspíš byla na album zařazena jako výplňková vata; podepsáni jsou pod ní všichni členové kromě Dvořáčka, a nedosahuje kvalit Geneze z prvního alba.

Název první skladby druhé strany je Nekonečná, je spoluprácí Romana a baskytaristy Eremiáše. Jedná se o svižnou kytarovou skladbu, s poměrně naléhavým zpěvem. Dobová kritika vytýkala textu (Milana Prince) „obavy sedmadvacetiletého, že brzy zešedne“ (v textu se zpívá „Píšu křídou už sedmadvacet let“ a v refrénu „Tak jsem tě našel/nekonečnou/možná že trochu pozdě je//Mé vlasy chytí brzy šedou/zrcadlo se mi vysměje“).

Další skladba se nazývá Filmy dnů, po šlapající sloce přichází odlehčení v pomalejším refrénu, text pochází od Soni Smetanové. Demoverze skladby byla natočena už v roce 1985 v sestavě s Milošem Morávkem, jehož závěrečné sólo je totožné se saxofonovým sólem na desce. Zatímco hudba tedy byla již hotová, text (opět od S. S.) byl úplně jiný; skladba se nazývala "Fantom denních závodů" [6]. Ve skladbách Filmy dnů a Nekonečná dostal sólové vstupy také saxofon Leopolda Dvořáčka, v ostatních skladbách buď chyběl, nebo je „skryt“ ve zvukové stěně. V pořadí třetí skladba – Voda, taktéž s textem Soni Smetanové, je ještě více podobná Skříni, ale postrádá její drive. Přesto byla vybrána jako B strana singlu k albu (A strana byla Jedinečná šance).

Vrcholem druhé strany je jednoznačně závěrečná a výše zmíněná skladba Zdroj [7], která se rozjíždí z jednoduchého klavírního doprovodu podporujícího Romanův zpěv, k fantastickému závěrečnému kytarovému sólu – v jeho průběhu při živých provedeních (zachyceno už na živém záznamu z Tábora 14. dubna 1988, bonus na reedici alba z r. 2009) přidává Roman slova týkající se náboženské tématiky (Jesus, Kyrie, Ave…). Výjimečný básnivý text napsal právě Romavův otec František Roman; se synem takto spolupracoval ještě jednou, v roce 1995 na jeho sólovém albu ve skladbě Kronikář (viz níže). Skladba Zdroj dodnes tvoří vrchol koncertů jak Futura, tak Romana Dragouna.

 

SOUMRAK A ZNOVUVZKŘÍŠENÍ

Po dokončení alba následovalo další zemětřesení v sestavě. Odchází saxofonista Dvořáček, pro kterého v kapele už beztak nebylo uplatnění. V průběhu roku 1987 dochází k nahrání skladeb pro připravovaný singl pro třetí album. Jedná se o dvojici skladeb Moře, ty a nebe a Je čas, ale skladby ani singl nakonec nebyly vydány

V roce 1988 odchází také baskytarista Lubomír Eremiáš. Náhrada za něj je však více než dobrá – Pavel Pelc. Jako basista patřil od roku 1974 k pilířům skupiny Progres 2 (hrál tedy s Romanem už na výše zmíněné Třetí knize džunglí) a odchází odtud až po albu Změna (1988). V roce 1988 se také začíná připravovat materiál na třetí album, nakonec tedy v sestavě Dragoun – Kopřiva – Pelc – Seidl. Existuje několik nahrávek – jednak dvojice skladeb natočených ve studiu ČRo v Brně Tak jak a Svět kouře, a skladba Střílej, nahrána živě 14. dubna 1988 v Táboře; tyto skladby (spolu s výše zmíněným „singlem“) vyšly až na CD reedici Jedinečné šance (2009) a naznačují, že by se styl ubíral směrem naznačeným na Jedinečné šanci, ovšem s určitým přitvrzením.

Nicméně přichází další změna, a tentokrát zásadní. Michal Pavlíček si do své skupiny Stromboli pozval Dragouna a Seidla jako náhradu za své spoluhráče, kteří emigrovali. Oba hudebníci nestíhají pracovat pro dvě kapely s podobným vytížením, a proto padá volba na Stromboli. Skupina Futurum tedy ještě nějaký čas funguje jako předkapela Stromboli, aby v roce 1989 definitivně ukončila svou činnost.

V průběhu 90. let se hudebníci věnovali svým dalším projektům – Roman Dragoun své sólové dráze (alba Stíny mý krve, 1995 [8] a Slunci blíž, 2000 [9]), muzikálu Jesus Christ Superstar (titulní role Ježíše) nebo práci v pořadu „Na kloboučku“ s Michalem Pavlíčkem [10], Emil Kopřiva založil skupinu Špilberk (která však neměla dlouhé trvání) a posléze vlastní produkční společnost, Pavel Pelc se vrátil v r. 1992 ke znovuzrozeným Progres 2 a Jan Seidl několika dalším projektům.

Svou koncertní činnost skupina obnovila v roce 2005 při příležitosti první reedice svých alb. Znovuzrozené Futurum dodnes příležitostně vystupuje v sestavě: Roman Dragoun – Miloš Morávek – Emil Kopřiva – Jan Seidl – Jakub Michálek (baskytara) plus dechová sekce „Divoké větry“. V této sestavě odehráli i koncert k 25. výročí založení kapely v roce 2008.

Skupina již netvoří nové věci a z mladých pánů se stali poněkud obtloustlí strýcové, nicméně je na nich vidět, že hrají s radostí a umem, s jakým nedokáže hrát řada současných mladých kapel. Hudba Futura byla v určitých ohledech doopravdy nadčasová, neboť nezáleží ani tak na aranžmá skladby, jako spíše na jejím jádru a případně i textu.

 

Kdo to dočetl až sem, má u mě plusový bod. Omluvám se za případné chyby nebo nepřesnosti v datech nebo občas snad až přílišnou subjektivitu při hodnocení písní. Data jsem čerpal ze stránek skupiny (historie sepsaná Milanem Princem) a z Wikipedie.

Na závěr bych rád poděkoval všem píšícím i nepíšícím čtenářům z Literu, Totemu, Rajčete a mým kamarádům a kamarádkám za jejich kritiku nebo pochvaly, hlavně slečnám Ziriant, Verči a Mihaile.

Díky moc.

 

 

 

POZNÁMKY:

http://www.futurum-brno.com/ - Oficiální webové stránky skupiny Futurum se spoustou přesnějších informací a ukázek.

(1) Muž, který se podobá odvrácené straně Měsíce (Dragoun/Čort) – živý záznam ČST, rok 1982.. (http://www.youtube.com/watch?v=TpAP1Hwv55o)

(2) Juliet (Dragoun/Smetanová) – studiová nahrávka, rok 1984. (http://www.youtube.com/watch?v=SGhXBJHnKrM)

(3) Superměsto (Kopřiva/Smetanová) – oficiální videoklip 2005, nahrávka z r. 1984. (http://www.youtube.com/watch?v=2H869f6k0h8&feature=related)

(4) Skříň (Dragoun/Smetanová) – oficiální nahrávka, rok 1985. (http://www.youtube.com/watch?v=_U1Lrh_CGAU)

(5) Show (?/Smetanová) – oficiální nahrávka, rok 1985. (http://www.youtube.com/watch?v=sd1eqEz34rc&feature=related)

(6) Fantom denních závodů (Dragoun, Kopřiva/Smetanová) - demo skladby Filmy dnů v sestavě Dragoun - Morávek - Kopřiva - Eremiáš - Seidl, rok 1985. (http://www.youtube.com/watch?v=KozdAhgQzfA)

(7) Zdroj (R. Dragoun/F. R. Dragoun) – oficiální nahrávka, rok 1987. (http://www.youtube.com/watch?v=M3ju3JFr-I0&feature=related)

(8) Kronikář (R. Dragoun/F. R. Dragoun) – ukázka sólové tvorby R. Dragouna z alba Stín mý krve, oficiální videoklip z r. 1995. (http://www.youtube.com/watch?v=PZDoAX8llW0)

(9) Juliet (Dragoun/Smetanová) – studiová nahrávka, verze 2000 (album Slunci blíž). (http://www.youtube.com/watch?v=h8eXog_c0kQ&feature=related)

(10) Zubatá (M. Pavlíček – M. Kocáb/F. R. Čech) – ukázka z pořadu „Na Kloboučku“, rok 1995. (http://www.youtube.com/watch?v=kfXAzhiZ1So)

 

Zdroje:

-oficiální stránky skupiny Futurum (viz výše)

-Futurum na Wikipedii (http://cs.wikipedia.org/wiki/Futurum_(skupina))

-booklety alb Ostrov Země a Jedinečná šance v reedici 2009.



Poznámky k tomuto příspěvku
Gogin (Stálý) - 22.2.2011 >

k Ostrovu - Zemi .... původně se jmenoval Ostrov ... a texty psal Ivan Huvar ("Juliet" byla Guernica), něktré skladby ale textovala už Soňa Smetanová, ale i zde došlo ke změně (Zuby -> Stopy)


Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + šest ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)   Nepublikovat mimo Totem.cz  
 
 
2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 (12)
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter