whispermoonlite (Občasný)

zůstanu u dojmů. vidím místa, která na mě působí příznivě (že osvíceným pod nohama...//...//...andělů - přičemž "nesamozřejmostí" si nejsem jist), místa, která mně vadí neobratností (zaklínadla diagnóz; neděti; okenní sklo; průstřelu vírou; nejasný stesk - adjektivum bych klidně škrtnul). -

celkově mi však vadí roztříštenost a zabíhání do detailů, které mohou dávat racionální smysl, ale báseň nenabíjejí a nechávají ji plochou (např. závěr 1. strofy, která začíná beztak silným náběhem do abstrakce, který je ještě únosný i slibný, ale potom se zakuklí, zakroutí a nic moc z něj nevyzařuje).

znovu bych mohl opakovat, že množstvím motivů a snahou zachytit ve významu co nejvíce, zhustit to k sobě, aniž by za zjevným vystupovala výrazná energetická plocha a dodávala tak další potřebný rozměr jednotlivostem, pro mé čtenářské uspokojení cesta nevede. - chybí zde syntéza, která by se neodehrávala ve spojitostech jen na jedné úrovni, ale při níž by obrazy poukazovaly v sjednocujícím proudu někam dál. - nevidím to zde.