Okno do sklepních nehybností,
rubín, který uchvátila kočka.
Nese jej nocí,
svítí si...
Milenci s očními důlky plnými náloží hvězd,
jež každou chvíli explodují,
a ty nade mnou, dlaň položena na hruď
útěšně vědoucně hřeje...
Nesnaž se hledat kolem sebe! Uvnitř,
při zvolnění a tichu,
probudí tě pra-dotek souladu s přirozeností,
která skrze něj přichází!
Udiveně jsem ji pozoroval, v řece
zdála se menší, než-li její modrý stín na louce,
voněla čímsi, co není nikde ke koupi...
Lvice v pátém domu modré tmy.