Ostravská doprava,

světem se valí.

Smějí se dospělí,

smějí se malí.

Dostat se k jízdence,

nebývá zvykem.

Mat vezme koruny,

člověka smykem.

Sednout si do lože,

nazvané tramvaj.

Bez drobných v záloze

tohle je standard.

Kousat si pak hroty,

zavřených pěstí.

Nadhodit otázku:

Budu mít štěstí?

Revizor číhá si,

na pohled smutný.

Zaplatí každý z vás,

kdo není mrtvý.

Pak už jen stojí dva

rození bratři.

Jeden má svou pravdu,

druhý jak za tři.

Hádka se line lóžemi tramvaje.

Tam, kde se mlčí, zároveň sranda je.

Revizor komikem,

cestující druhým.

Jen frajer u okna,

tváří se tuhým.

Hádka však netichne,

Hádka graduje.

Dívák si jen mlčky

Píská, skanduje.

Je tady dějství druhé....

Oči jsou na těch dvou.

Co s nimi bude?

Po chvíli dramatu. 

S logikou v zadku.

Skončili dva venku.

Offnuli hádku.

Publikum zmizelo,

Vše bylo jiné.

Co na tom záleží,

Kdo v pravdě zhyne...?