Když před podzimem je

den zrudlým polem soumrak nese

kosti stébel bílé nikdo nepohřbí je     

rezavé slámy co vlasů nikdo nedotkne se  

v mém kmeni hřeby staré monogramy 

v paži letokruhy a objímání cest

v zrcadlech vody plynu jejich krajinami

přibitý v zápěstích zbavený gest   

pavouk prach sítě právě tiše utkal

vítr kůži z listů z mojí tváře stáhl 

slepý motýla tam prsty pozoroval

je odlétání já víčky coby křídly mávl

na hladině času naše zrcadlení

pod hladinou co bylo je i není